Sněmovna poslední měsíc řeší státní rozpočet na příští rok. Mnoho ekonomů přitom říká, že návrh předložený ministrem Stanjurou je naprosto nerealistický. Jak to vidíte vy?

Že je nerealistický a podle mého názoru neměl být schválen. Státní rozpočet musí dle zákona naplňovat určité znaky, ale tento je nenaplňuje. Vyčítám mu, že postrádá úplnost, pravdivost a věrohodnost, což mělo být z logiky věci nepřekonatelnou překážkou v jeho schválení. Mimochodem, totéž vládě vyčetla i Národní rozpočtová rada (NRR), tedy poradní orgán ministerstva. Nelze tak namítat oblíbený argument vlády o nějakém opozičním „zdržování“. Špatně nastavený státní rozpočet je ovšem obrovský problém, a je to jen další z chybných kroků této vlády.

Jak se celkově díváte na to, jakým způsobem ministr Stanjura při tvorbě rozpočtů pracuje s daty a s realitou?

Připadá mi, že pan ministr pravidelně sestavuje rozpočty podle toho, jak si přeje, aby to bylo, přičemž naprosto ignoruje realitu. Upozorňuji na to každý rok a každý rok se posléze ukáže, že jsem měl, pro tento stát bohužel, pravdu. Opravdu nelze nadhodnotit výběry daní jen proto, aby výsledný rozpočet vypadal lépe, opravdu nelze některé výdaje podhodnotit a některé pro jistotu nezařadit vůbec. To je diletantství nejhrubšího zrna a nesmí se trpět nikde, natož když se jedná o vedení státu!

Poslední dobou se na mne obracejí zoufalí zastupitelé krajů a obcí s otázkou, jak vlastně mají sestavovat nebo schvalovat krajské či komunální rozpočty, jejichž příjmová stránka se samozřejmě opírá i o sdílené daně, když NRR rozpočet vyhodnotila jako špatně sestavený. Takže je nutné na činnost ministra Stanjury pohlížet i v tomto kontextu, a o to je to samozřejmě horší.

Vláda tvrdí, že plní slib snižování zadlužení. Jenže je vždy otázkou, jak toto „snižování“ definujeme. Dochází podle vás ke snižování zadlužování?

Samozřejmě že nedochází. Naopak, dluh České republiky za čtyři roky působené této vlády vzroste o těžko uvěřitelných jeden bilion a sto devadesát miliard korun. To je absolutní „rekord“ v české historii, ze kterého se budeme ekonomicky vzpamatovávat celá desetiletí. Jednoduše řečeno, ekonomika se vleče jako šnek a státní dluhy rostou jako houby po dešti. Bez solidního růstu ekonomiky se ze spirály dluhů nikdy nevymaníme.

V tomto kontextu vláda Petra Fialy paradoxně zvýšila daně téměř všem. V takovém prostředí se přirozeně nikomu nechce investovat. Poprvé v historii české firmy investují v zahraničí daleko více než zahraniční investoři u nás. Přesto vláda i nadále generuje výrazné deficity navzdory rekordnímu nárůstu příjmů z vyšších daní a neustále zvyšuje výdaje na sociální dávky. Sjíždíme po šikmé ploše stagnace a rostoucího zadlužení.