Asi měsíc jste cestoval po pobaltských zemích, k tomu se během rozhovoru dostaneme, ale přesto jste na sociálních sítích komentoval dění u nás. Ohledně vládní krize jste napsal: „Včera v noci skončila po 3 měsících další epizoda národní tragikomedie ‚NAŠI FURIANTI‘ s podtitulem ‚Obraz života v české politice o mnoha dějstvích‘. Pokračování již zanedlouho po krátké přestávce...“ Myslíte si, že jmenováním ministra kultury vlastně nic nekončí? A co nás čeká po přestávce?

Končí letní epizoda s názvem Obsazování postu ministra. Mně to opravdu připomínalo Stroupežnického hru Naši furianti, kde se před sto třiceti lety na české vesnici za pomoci nejrůznějších intrik, podvodů a podvůdků řešila otázka, kdo bude ponocným. U nás se neřešilo, kdo bude ponocným, ale kdo bude ministrem kultury.

Po letní přestávce nás čeká návrat do naší obvyklé hry. Nejrůznější osočování, napadání, návrat k tomu, co se dělo před epizodou s ministrem kultury. Blíží se doba, kdy státní zástupce rozhodne, co s Čapím hnízdem, datum, kdy Evropská komise vydá zprávu, co se týká čerpání dotací pro Agrofert. K tomu jistě přijdou další politická překvapení.

V sociální demokracii je teď prý jasno. Alespoň to tvrdí předseda Jan Hamáček. Nového ministra mají, předseda se odvolávat nebude. Takže je všechno v pořádku? Co vlastně znamenala celá kauza pro ČSSD?

Já bych si přál, aby bylo všechno pořádku. Bohužel není. Ano, máme nového ministra kultury. Kultura stabilitu potřebuje, to je bez debat. Potřebuje člověka s určitou vizí, který si je vědom významu kultury pro desetimilionový národ. Ale není vše v pořádku v ČSSD.

Jedna kauza skončila, ale problémy a jejich příčiny, které vedly ke katastrofálním výsledkům ve volbách v roce 2017, v komunálních a senátních volbách loni na podzim, letos ve volbách do Evropského parlamentu, odstraněny nejsou, neřeší se a vedení problémy vidět nechce. Povede to k dalšímu oslabení ČSSD. Nejenže ČSSD prohrála volby, ale po tisících odcházejí členové – a ti, co zůstávají, jsou neskutečně pasivní, čekají, co bude dál. O problémech neprobíhá žádná diskuse. A když neprobíhá diskuse, nemůže přijít ani řešení.  

To, jakým způsobem jednal předseda Jan Hamáček, bylo podle vás správné? Neměla ČSSD odejít z vlády?

Mnozí lidé toto očekávali, ale opět se potvrdilo, že předsedovi Hamáčkovi záleží na setrvání ve vládě za jakoukoli cenu. Od počátku je jeho konceptem být v této vládě, bez ohledu na to, zda je to vláda trestně stíhaného člověka, který má určitou minulost i za minulého režimu. Jan Hamáček na to vsadil celou politickou kariéru a toho se drží. ČSSD ale situace oslabuje. Je reálná hrozba, že strana dopadne v příštích volbách, ať to budou krajské, senátní nebo do Sněmovny, ještě hůř než v minulých.

A osobnost Lubomíra Zaorálka na resort kultury? Je to vhodná nominace?

Pokud jde o nového ministra kultury, myslím si, že se role zhostí úspěšně. Luboš Zaorálek koneckonců ministrem už byl. Ví, jak vláda funguje, jaké jsou vztahy uvnitř, jaké jsou vztahy s prezidentem. Na rozdíl od svých předchůdců si je vědom významu kultury pro český národ. Na druhou stranu bude neustále slyšet, že to byl on, kdo vedl ČSSD do neúspěšných voleb v roce 2017, byl to on, kdo tvrdil, že s Andrejem Babišem do vlády ne. Najednou ve vládě přes všechno sedí. Bude muset neustále vyrovnávat tyto dvě roviny.   

Podle předsedy Jana Hamáčka byla vládní krize o tom, „jak soc. dem. z vlády vyhnat“. O čem byla podle vás? Co si máme vzít z krize kolem nejmenování Michala Šmardy ministrem kultury?

Krize byla v podstatě naprosto zbytečná. Ukázala se na ní jedna ze slabin sociální demokracie, a to, že dlouhodobě nemá svou personální politiku. Vrátím se do doby, kdy měla ČSSD svého úspěšného ministra kultury, což byl Pavel Dostál ve vládě Miloše Zemana. Tenkrát byly nálady mezi lidmi i mezi novináři mnohem ostřejší vůči ČSSD. Nejenže tohle Pavel Dostál zvládnul, ale byl prospěšný jak pro českou kulturu, tak pro ČSSD. Proč? Protože si Miloš Zeman vybral do vlády vhodnou osobu.

Dnes ČSSD tuto personální politiku nemá. Udělala chybu tím, že na místo ministra kultury dosadila pana Staňka, který zkušenosti s celostátní kulturou neměl, a udělala druhou chybu, že se na jeho místo snažila dosadit Michala Šmardu. Nechci tím samozřejmě omlouvat prezidenta, který se pohybuje na hraně a za hranou Ústavy. Ale do velké míry si za krizi může ČSSD sama.