Euroskepticismus je spíše u starších lidí; nebo je to v České republice poněkud jinak než v Evropě, jako ostatně téměř vše?

Vnímáme, že pozitivní přístup k Evropské unii je napříč společností v podstatě vyšší než u mladší generace, což je nezvyklé, protože ve spoustě států okolo nás a na západ od nás je to přesně naopak, jak vyplývá z průzkumů takzvaného Eurobarometru, kdy je položena stejná otázka lidem ve všech členských státech EU. Jestliže pozitivní přístup je v průměru napříč společností kolem 30 nebo 40 procent, tak u mladé generace je vyšší, až třeba kolem 60 procent. U nás je to opačně. U nás EU podporuje mladá generace méně, přestože jsou mladí lidé příjemci benefitů členství v Evropské unii...

… jako je třeba program Erasmus a další...

Přesně tak. Možnost cestování, práce v zahraničí. Je to prostě překvapivé a někdy těžko vysvětlitelné.

A co se týká velkých měst a venkova?

Konkrétně, co se týká účasti v evropských volbách, tak neplatí, že by ve městech byla výrazně vyšší. Je mírně vyšší, ale to je spíše statistická chyba, o jednotky procent. Nedá se tedy říci, že by se vnímání našeho členství v EU u obyvatel České republiky dělilo podle sídel, kde žijí.

V posledních letech se už konečně hovoří o tom, že věda přerostla naše hranice. Zaznamenáváte nárůst zájmu výzkumných ústavů o evropskou spolupráci?

Výzkumná pracoviště velmi dobře vědí, že není možné dělat špičkovou vědu v uzavřeném ústavu. Tyto organizace pracují nejen v rámci evropských, ale i různých celosvětových projektů. EU jim navíc přináší možnosti v rámci jejich financování. To je jedna z věcí, kde spolupráce skutečně dobře probíhá a vyvíjí se.

Pojďme k volbám do Evropského parlamentu, které budou za méně než sto dní. Možná jsou ve své podstatě nejdemokratičtější, protože na rozdíl od regionálních voleb ten, kdo je tam zvolen, většinou do křesla dosedne. Kdežto v našich poměrech je poměrně časté přenechání postu, nebo jak říkají někteří kmotři – důležité není zvítězit ve volbách, ale vyhrát v zákulisních jednáních a šachových partiích…

Princip je všude stejný. Z kandidátní listiny můžete někoho upřednostnit a samozřejmě vždy je možnost, že některý z kandidátů na svůj mandát rezignuje. Ovšem v historii našeho členství se to stalo tuším jen jednou, kdy během mandátu poslanec rezignoval a nastoupil místo něj náhradník. Ale je předem dané, že náhradníkem je druhý v pořadí na kandidátce s největším počtem hlasů. Národní strany mají samozřejmě vliv na to, jak vypadá kandidátka, ale co se týká voleb jako takových, je to jasná matematika.

U nás všechny volby probíhají ve dvou dnech. V tom jsme asi také zvláštní, že?

Členské státy dopředu koordinují termíny voleb do Evropského parlamentu. Datum voleb je stanoveno Evropskou radou a Evropským parlamentem a je to jeden prodloužený víkend. Evropské volby se konají podle poměrného systému, volí se podle kandidátních listin a ty se přepočítávají koeficientem.

Konkrétní čas konání voleb si jednotlivé členské státy stanoví svými volebními zákony. Česká republika si drží tradici dvoudenních voleb – páteční odpoledne, sobotní dopoledne. Jsme v tomto směru jediným státem, kde se volby do Evropského parlamentu konají ve dvou dnech. Ve všech ostatních členských státech se konají vždy v rámci jednoho dne a v naprosté většině států je to neděle.

Pro zajímavost, ve čtvrtek jsou třeba evropské volby v Nizozemí, v pátek zase v Irsku.