Jako historik se specializujete na propagandu, konkrétně pak nejvíce na propagandu padesátých let. Přednášíte o ní na vysoké škole. Zároveň jste mi prozradil, že si ze studijních důvodů již delší dobu nahráváte dva pořady České televize. Někteří lidé považují Českou televizi a veřejnoprávní média obecně za jakýsi etalon nestrannosti. Prozradil byste čtenářům ParlamentníchListů.cz, které pořady to jsou a proč to děláte?

Prvním pořadem je Newsroom ČT24, který se prezentuje jako pořad podávající přehled o mediálním světě za uplynulý týden. Vzhledem k tomu, že se zabývám mediální scénou, jak v období 20. století, tak i dnes, je přímo mou povinností tento typ pořadu sledovat.

Druhým pořadem je pak 168 hodin. Nevím, zda se druhý pořad prezentuje jako etalon nestrannosti a objektivity, protože o tom nemůže být ani řeči. Zaznamenal jsem, že v případě námitek proti tomuto pořadu uvádí televize, že se jedná o 168 hodin očima Nory Fridrichové. To ale v pořadu není přímo řečeno, což může být zavádějící.

Studentům kurzů, které na vysokých školách vedete, vysvětlujete některé manipulativní techniky. Jednou z nich je například tzv. nálepkování. Vyskytuje se i v současných českých médiích?  

Tzv. nálepkování nebo kádrování se v českých médiích vyskytuje, nejenom ve dvojici pořadů, které jsme zmínili. Je to jednodušší než diskuse. Diskutující pak nemůže nabourat předem připravený úmysl, jakým způsobem zprávu předložit či určitou osobu prokádrovat.

Mimochodem, asi před 14 dny jsem slyšel rozhovor mladé moderátorky s Jiřím Ovčáčkem a Pavlem Novotným. Jiří Ovčáček tam několikrát vyzval moderátorku, aby nekádrovala. Z reakce moderátorky jsem zjistil, že ona vůbec nezná význam tohoto slova, natož co to byl tzv. kádrový spis, který byl do roku 1989 veden na každého občana republiky. Někdy mám dojem, že takové spisy si někteří lidé či média vedou dále.