Několik let se s ní krajský úřad soudil poté, co byla donucena k odchodu pod vlivem šikanózních praktik někdejšího šéfa hejtmanské kanceláře Aleše Konopáska, zmiňovaného v médiích jako bývalého příslušníka StB pod krycím jménem Kaprál.

Kaprála letos v dubnu propustili, ona v podobné době definitivně vyhrála oba soudní spory a na kraj by se mohla vrátit. Jak žena, která by nejlépe mohla v aktuální době pomoci v krizovém řízení, vidí dění v kraji, prozradila v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Venuše Kindlová byla tajemnicí Bezpečnostní rady Ústeckého kraje, respektive tajemnicí Krizového štábu kraje, a bezpečnostní ředitelkou kraje a vedoucí oddělení krizového řízení Ústeckého kraje. Poté, co vyhrála oba soudní případy s krajem ohledně neoprávněného odebrání odměn a vyhazovu, by mohla opět svou odbornost uplatnit.

Mohla byste srovnat úroveň krizové situace a průběhu povodní, které jste jako zaměstnankyně krajského úřadu zažila a řídila, s tím, jak je krizové řízení podle vás řešeno dnes?

V roce 2002 probíhaly povodně poněkud živelněji. Pro nově vzniklé kraje to byl takzvaně „křest vodou“, ale přesto mohu soudit, že i když jsem na krizovém oddělení byla tehdy naprosto sama - zatímco na jiných krajích působilo v této oblasti 6 až 8 pracovníků-, tak celý krizový štáb tyto povodně zvládl se ctí. A to i navzdory tomu, že šlo o povodně v rozsahu, který dosud nebyl překonán. Vždyť jen počet zatopených obcí byl před jedenácti lety minimálně dvojnásobný.

Jste ráda, že letos u povodní nejste nebo naopak je vám líto, že nemůžete dát ruku k dílu, přispět svými zkušenostmi? Kdyby vám teď z krajského úřadu zavolali, šla byste okamžitě pomoci s krizovým stavem kraje?

Vzhledem k tomu, že mám za sebou více než desetiletou zkušenost v krizovém řízení, že mám v tomto směru odborné vzdělání a že jsem měla tuto práci prostě ráda, tak mi pochopitelně je líto, že se ve svém oboru nemohu uplatnit. Na druhou stranu, kraj se se mnou už čtyři roky soudí. Obě žaloby, které jsem na úřad podala, jsem vyhrála. V prvním případě rozsudek v můj prospěch potvrdil i Nejvyšší soud v dovolacím řízení. Nyní, kdy po rozhodnutí krajského soudu nemá další rozsudek odkladný účinek, a má výpověď je tudíž neplatná, se mi nikdo z kraje neozval, aby se mnou situaci řešil. Nevidím tedy žádný důvod krajskému úřadu nabízet nějakou pomoc.

Lidé hledají viníky - jednou je to ministr zemědělství Bendl, jindy politická opozice radnic, v minulosti byla i petice proti Povodí Ohře, tedy vodohospodářům, někde lidé v malých obcích láteří na starostku, která ani nezavolala hasiče…

Prvotní příčinou povodní je pochopitelně počasí. Chyby, ke kterým dochází během řešení krize způsobené povodněmi, jsou většinou věcí jednotlivých lidí. A žádný krizový štáb neovlivní selhání jednotlivce. A naopak v některých jiných případech lidé hledají viníka tam, kde žádný není. Dnes se například často setkáváme s obviňováním meteorologů, že dostatečně nevarovali či špatně předpovídali vzestup řek. Pokud ale s meteorology mluvíte, zjistíte, že vše je mnohem složitější. Povodně silně zasahují do životů lidí, vyvolávají silné emoce a frustrace a ty je zkrátka potřeba někam napřít. Jednou jsou to vodohospodáři, jindy meteorologové, jindy premiér. Myslím, že o tom „kdo za co může“ by se mělo mluvit až po zvážení všech okolností a s chladnou hlavou.