U evropských voleb a komunálních voleb navrhujete zrušení aktuální pětiprocentní hranice pro získání mandátu. Můžete systém více popsat?

Neznamená to, že se může dostat do europarlamentu malinká strana, která získá minimum hlasů, třeba méně než půl procenta. Existuje něco, čemu se říká přirozený práh, který se vygeneruje složitou metodou při rozdělování mandátů. U evropských voleb, kde se rozdělovalo 21 mandátů, je přirozený práh 3,4 procenta. Pro krajské zastupitelstvo, které má, řekněme, 45 členů, tam je 1,6 %. Pro obecní zastupitelstvo o 15 členech je dokonce 4,7 %. Přirozený práh zajistí, že se eliminují nepatrné subjekty.

Řeší tento váš nový systém také počet preferenčních hlasů?

Ne, to už je jiná věc a otázka posouvání se na kandidátce strany. Tento návrh řeší strany a nikoli vnitřní strukturu kandidátky.

Pokud by se hlasovalo podle vámi navrhované novely, vznikl by spravedlivější systém?

Určitě ano, protože návrh je veden ideou, že podle Ústavy má být hlas odevzdávaný ve volbách rovný s ostatními. Jde o váhu hlasu. Při pětiprocentní klauzuli je rovnost narušena. Rovnost váhy hlasu je základní právo. Pětiprocentní klauzule je omezení práva a to lze jen v případě, když je pro to silný důvod. Ten je například u voleb do Poslanecké sněmovny, kde proti individuálnímu volebnímu právu existuje protipól, a sice veřejný zájem na tom, aby byla složená sněmovna tak, aby byla schopná vygenerovat vládu. Tedy, aby se do sněmovny nedostalo například dvacet subjektů, které by nebyly schopné vládu složit.

Ovšem Evropský parlament žádnou vládu neskládá a integrační princip nemůže působit jako protiváha. U krajských voleb se navrhuje omezení na 3 procenta, tam to není úplné škrtnutí. Respektuje se, že jde o jakousi krajskou „polovládu“. Jak ale úrovně klesají, tak lze vnímat menší politickou racionalitu a pravolevé dělení se vytrácí. Uplatňují se jiné zájmy. Ze zkušenosti vidíme, že koalice skládané na nejnižších úrovních jsou vytvořené jinak než politicky. Jinými slovy to dokládá, že se sestavování zastupitelstva řídí něčím jiným, než je politické vyhranění voličů.

V médiích jste uvedla, že novela není reakcí na ústavní stížnost, jež kvůli pětiprocentní hranici, kterou považují za diskriminační, podala Strana zelených po eurovolbách. Je to tak?

Samozřejmě. Pracovala jsem na novele dlouhou dobu a o této problematice přemýšlím už od dob svého působní na Ústavním soudu. V mém snažení mě v postatě eurovolby nezajímaly, protože jsem věděla, že na nich nemůže můj návrh už nic změnit, stejně jako nic nezmění na podzimních komunálních volbách. Proč jsem ale návrh podávala teď? Uvědomovala jsem si, že musím mít nějaký silný spouštěč. Poté, co německý ústavní soud před pár měsíci zrušil tříprocentní klauzuli, tak jsem si říkala, že právě tohle je argument, který by mohl přesvědčit naše politiky. Tento spouštěč byl vázán na to, abych přesvědčila kolegy v Senátu.

Jak se Vám daří získat podporu u dalších politických stran?

Spolupracuje se mnou 10 senátorů. Jsou to senátoři za klub KOD, kde základ tvoří lidovci a senátoři za Starosty. Oslovila jsem také několik senátorů z ČSSD, ale ti se na tuto změnu moc nadšeně netváří. Chápu jejich pozici. Patří k velké straně a mají proto jiný pohled na věc. Nemají důvod si komplikovat život tím, že by měli brát v úvahu větší počet menších subjektů.

Změnou systému by mohly získat malé strany…

Samozřejmě. Návrh směřuje k tomu, aby se dostaly do hry i menší subjekty, protože znovu opakuji: „Má-li být volební právo rovné, jak předepisuje Ústava, tak potom ho lze omezovat jen tehdy, když je opravdu velmi silný zájem na tom, aby se tak stalo.“ Nejde jen o nějakou úvahu, která nemá vztah k realitě. I pětiprocentní hranice u Poslanecké sněmovny není definitivně daný fakt. Mělo by se čas od času kontrolovat, jestli tato hranice je ještě nutná, například v závislosti na tom, kolik volebních subjektů existuje.