Zatímco premiér Andrej Babiš označil za nejdůležitější prioritu Evropské unie v nadcházejícím pětiletém období posílení vlivu členských zemí na použití dotací z EU, předseda Evropské rady Donald Tusk vyjmenoval čtyři pilíře, na kterých má stát agenda Evropské unie na dalších pět let. Jsou jimi: ochrana občanů a jejich svobod, rozvoj ekonomiky, budování zelenější a inkluzivnější Evropy a prosazování evropských zájmů a hodnot ve světě. Myslíte, že třeba rozvoj ekonomiky a budování zelenější Evropy může jít ruku v ruce?

Jak příznačné. Na straně jedné je zmiňován soukromý zájem, na straně druhé je zmiňována ideologie.

Pokud jde o ochranu občanů a jejich svobod, jsou to jen bohapusté proklamace, osobních svobod v Evropě jednoznačně ubývá. Na druhou stranu tomu, že mnoho politiků opravdu upřímně chce silnější ekonomiku i silnější ekologickou politiku, bych celkem i věřila. Je to ovšem oxymóron. Je to jako chtít víc suššího deště.

Ve skutečnosti totiž politici mluvící o ekologii nemají na mysli skutečnou ekologii, nýbrž ekologický aktivismus. A to jsou dvě zcela rozdílné věci. Fanatický ekologický aktivismus ve své krystalické podobě reprezentovaný třeba švédskou šestnáctiletou Grétou nemá s ekologií nic společného, jedná se o obsesivní nevzdělaný názor, pouhou ideologii, která nedokáže domyslet důsledky svého vlastního aktivismu. Je to podobné, jako když před časem Evropská komise podporovala přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, aby se vzápětí zjistilo, že ekologická stopa takového jednání je mnohem větší než u klasických fosilních paliv a aby se tiše od podpory zase odstoupilo.

Tento nedomyšlený ekologický fanatismus nejen že nechápe, že je patrně pro světovou ekologii větší přítěží, než kdyby sám sebe vypnul, ale hlavně nechápe ani provázanost s ekonomikou. Nechápe, že čím víc tohoto aktivismu, tím slabší ekonomika; čím slabší ekonomika, tím rychleji budeme zkolonizováni zeměmi jako Čína; čím dříve budeme převzati Asií, tím dřív můžeme jakoukoliv ekologickou politiku úplně odpískat. Zkrátka tento typ aktivismu má díky své nedomyšlenosti v sobě zakódovánu sebedestrukci.

Podle premiéra Andreje Babiše si chce Česká republika dál zachovat právo rozhodovat sama o tom, z jakých zdrojů svou energii vyrábí. Je z tohoto pohledu důležité, aby po květnových volbách neseděli v europarlamentu „anarchisté typu zelení, piráti“, jak také řekl předseda české vlády? Nebo to dlouhodobé „zelené“ směřování Evropy nemohou ovlivnit jedny volby, když Macronovo hnutí Republika vpřed! chce udělat z Evropy „zelenou mocnost“ a má v programu zvýšení pravomoci Evropského parlamentu, který by měl mít právo navrhovat legislativu, nejen o ní hlasovat?