Tak už i u nás dopadlo MeToo. Konkrétně na Dominika Feriho, velkou liberální naději, která masivně oslovovala mládež. Jak se na danou věc díváte? A na fakt, že „zrovna Feri“?

Problém není jenom v jednotlivcích, ale v celém prostředí. Po generace bylo normální, že dívky jsou vedeny k tomu, aby si uvědomovaly, že muži jsou dotěrní, někdy i nebezpeční, a aby s tím pracovaly. Aby se učily muže lákat, ale zároveň taky velmi razantně odmítat. K noblese starých časů patří i to, že muž se občas drží za tvář, kam dostal facku, a říká s uznáním: „Ta má ale temperament!“

Dnes se v politicky korektních kruzích vytváří představa, že normální sexualita vlastně neexistuje. Že je to jenom pozůstatek jakýchsi starých patriarchálních struktur. Podivné pozůstatky minulosti, které budou rychle vymýceny. Koneckonců sám Feri horlivě podporoval přijetí Istanbulské úmluvy o odstranění maskulinity a normálních erotických kontaktů mezi pohlavími. Budoucí aristokraté tedy předstírají, že biologické pudy neexistují, a když se s nimi setkají, nejsou schopni reagovat.

Dost možná, že kdyby ten mládenec vyrůstal v jiném prostředí, dostal by párkrát „po čuni“ a rychle by se naučil rozlišovat, kdy je jeho pozornost vítána a kdy nikoliv. Možná by se časem stal rafinovaným svůdcem a možná by na něj řada žen měla krásné vzpomínky. Jenže on vyrůstal v prostředí, kdy je každý projev sexuality označován za stejně špatný. Nedivme se, že tam vznikají takové případy.

Kromě toho připomínám, že zatím známe jen pár novinových článků. Nevíme, jestli ty informace jsou důvěryhodné. Nevíme, co dívky opravdu vypověděly a co přidali novináři. Nevíme, jestli jejich výpovědi nejsou přibarvené, nebo dokonce vymyšlené.

Ke zneužívání ale docházelo i za starých časů a v jiných prostředích.

Tam ale musela být nějaká směna. Když šéf, učitel, producent, fotograf nebo třeba bohatý muž získává sexuální pozornost ženy, nebo když mu mají být aspoň tolerovány pokusy si tu pozornost vynutit, musí něco nabídnout na oplátku. Laskavé zacházení, výhodnější podmínky či nějakou míru ochranitelství. Navíc lidská psychika funguje tak, že mnohé ženy mají tendenci zamilovávat se do mužů, na kterých jsou závislé. Když je sekretářka milenkou svého šéfa, nemusí to být vůbec traumatizující.

Dokonce i v těch případech, kdy muž fakticky nic neposkytl, musel aspoň předstírat romantický zájem. To je něco úplně jiného než brutální nátlak.