Jak si podle vás současná vládní pětikoalice vede ve zmírňování dopadů inflace a vysokých cen na Čechy?

Řekl bych, že mizerně. Růst cen pokračuje, peníze ztrácejí hodnotu, pomalu se vyplatí mít peníze ve štrozoku než v bance, kde navíc nevíte, kdy některý iniciativní osvícený bojovník za očistu od ruského vlivu vyšťourá, že v ní měl účet třeba Čajkovskij, který vadí naší Zlaté kapličce, a banku zavřou. Třeba v případě Sberbank, která byla údajně založena roku 1841, tak to Čajkovskij mohl stihnout. Trochu jim však uniklo, že ve Sberbank má velký podíl a účty Gazprom, kterému se platí za dodávky třeba ropy. Ale to nevadí, zabojovali jsme si!

Vláda v čele s premiérem Petrem Fialou (ODS) odmítá zasahovat do cen, zastropovat ceny energií nebo snížit DPH, a označila to za populistické nápady. Některé jiné země tak činí a i česká vláda má k tomu v zákoně nástroj. Měla by tak učinit? Nebo nechat trhu volný průběh?

Místo hledání a odstranění příčin – ostatně ty jsou známé, je to věhlasný New Green Deal, který nastartoval energetickou nouzi – se vláda ČR motá v kruhu, protože cokoliv udělá pro zmírnění dopadu krize, znamená, že klesne výběr daní. Zastropování cen zase přinese problém pro postižené podniky, jelikož jejich ceny nákupu mohou nekontrolovatelně růst, takže marže by se mohla stát i nulovou. Jedinou možností by bylo přejít na válečné hospodářství a tisknout lístky. Smutný humor skoro 80 let po válce. Ostatně, podle mediální masírky a výroků našich politiků – ve stínu vlaků naložených válečným materiálem – ve válce už jsme.

Mohli jsme ten zbytný válečný materiál prodat kamsi do Afriky, kde není válečný konflikt, a inkasovat peníze na charitu. To, že je vývoz zbraní do oblastí vojenských střetů proti Chartě OSN a směrnicím Evropské unie, nikoho zřejmě nebolí. Stát, který by sám měl jít příkladem v dodržování platných dokumentů, je flagrantně porušuje. Co může chtít od občanů?

Nejen kvůli válce na Ukrajině tedy energie zdražují. Politici diskutovali o příspěvku pro ty, kdo na složenky nebudou mít peníze – tedy o jakési sociální dávce. Souhlasíte s tímto postupem?

Ona ta vojenská konfrontace na Ukrajině ovlivňuje ceny málo. Ovlivňují je sankce a protisankce. My sami masochisticky děláme taková opatření, aby nás ve svém dopadu sankce bolely než toho, kdo by sankcemi měl trpět. Nejsou ovšem ony složenky, žebračenky obdobou začínajícího válečného hospodářství? Lístky na přežití? A pokud budou ceny nadále růst, bude se okruh potřebných neustále rozšiřovat. Co potom?

V jednom nedávném dokumentu o srpnu 1968/69 jsem četl velký nápis na zdi: Tak dlouho nám budete házet klacky pod nohy, až jeden zvedneme! Zdánlivě trochu nepatřičný v kontextu těch událostí, ale velice výstižný v tom, že trpělivost společnosti může lehce přerůst v netrpělivost a ta se může stát roznětkou k něčemu většímu.

Jak nyní nejlépe pomoci Čechům zvládnout vyprazdňující se peněženky?

Už jsme to slyšeli od vlády. Méně jezdit, snížit doma teplotu, asi i méně jíst, ale to je kontraproduktivní, protože hladovému je více zima. Za chvíli však budeme chodit pěšky, tak se zahřejeme. Ve čtvrtek se objevila zpráva, že na některých místech Německa se zastavila vlaková doprava, protože nebyla elektřina.

Jediný recept na současnou krizi je – začít se starat sami o sebe. Produkujeme dost vlastní energie, máme zásoby uhlí, můžeme pomoci zemědělcům více produkovat, současné ceny tomu napomáhají. Diktovat si vlastní ceny toho, co vyvážíme. Myslím, že bychom brzy zkrotili růst životních nákladů a umožnili lidem přežít nejhorší časy. To chce ovšem odvahu a schopnost nezávisle manévrovat v mezinárodní politice. Nezávisle, to je to slovíčko, které dnešní politická garnitura ve slovníku vůbec nemá.

Je v pořádku, že Česko prodává vyrobenou elektřinu na burze v Lipsku a pak si ji zpátky dražší kupuje? Měl by stát myslet na energetickou soběstačnost, jak zaznívá, nebo naopak neopouštět společný evropský trh, jak nabádá například europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti)?

Od Pirátů nelze nic rozumného očekávat, mají svůj podíl na této situaci a jako politická síla mizí někam do politického pekla. Kroutím nad tím hlavou.

Ruský prezident Vladimir Putin rozhodl, že Rusku se bude platit za plyn a ropu už jen v rublech. Odborníci varují, že nás kvůli tomu čeká další zdražování. Jak se na Putinovy kroky díváte?

Nejde o nic jiného než naplnění přísloví, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, ale zase jen s určitou modifikací. Jde o reakci na zmražené ruské účty. Ve světě byznysu se kouká na měšec, ne na proklamace.

Jako v případě Íránu, kde se Spojené státy americké zaručily, že společná obchodní výměna Ruské federace a Íránu nebude podléhat sankcím, které byly na Rusko uvalené. Včera prosákla zpráva, že USA zruší sankce vůči Íránu ohledně vývozu ropy, aby se vyrovnal deficit na světovém trhu. Arabští spojenci vstříc Spojeným státům nevyšly, současné ceny jim vyhovují, takže Írán bude najednou dobrý. Vydělá na ropě a obratem pošle Rusku peníze za nákup nových technologií do jaderného průmyslu.

Ne, ani v obchodě neexistuje žádné perpetuum mobile.

Jak si vysvětlujete, že zatímco některé východní státy Evropy silně a neustále podporují Ukrajinu, západní státy jsou spíše zdrženlivější a hájí hlavně své zájmy včetně ruských dodávek plynu?

Nelze nevidět, že čím poddajnější satelit, tím nižší vůle vytvářet si vlastní politiku. Nemusí to být přímá úměra. Jsme státem, který v globální politice prakticky nic neznamená a je odsouzený, nerad to slovo říkám, k podřadné roli. Není tím ale dáno, že musíme leštit botu komukoliv, kdo nastrčí nohu.

Uvědomme si, že i velká politika ke svým plánům potřebuje ty malé, a toho je potřeba využít. Mít a znát svoji cenu a dokázat říct, že něco za něco. Umět manévrovat, umět vycítit příležitost. Umět najít si vhodné dočasné spojence – věční spojenci v politice nejsou, to je chiméra – a bez skrupulí si jít za svým. To ovšem chce pány politiky, ne služební kmány.

Petr Fiala na summitu NATO řekl, že Evropa není připravena na oproštění od ruských dodávek energií. Slyšeli jsme ale například od eurokomisařky Věry Jourové, že je třeba urychlit New Green Deal a podobné plány a právě válka na Ukrajině prý je toho důkazem. Co vy na to?

Ano, to je snad jediný pravdivý signál, který Fiala vypustil do éteru. Nejsme schopni se od nich odříznout. Na druhou stranu, i kdyby, jaká je alternativa? Nestabilní státy severní Afriky? Stále politicky samostatnější a na Evropě stále méně závislé arabské státy? Prostě alternativa pro Evropu není jiná než Rusko, pokud si chce Evropa zajistit společenskou prosperitu do budoucna. Pokud nechce zchudnout, pokud chce předejít společenským nepokojům zbídačelé společnosti. Obraz apokalypsy, kde se po ulicích prohánějí ozbrojené bandy – zbraní je teď mezi lidmi nadbytek – není zas taková science fiction.

Komentovat paní Jourovou, ve světle našich současných možností, snad ani nelze.

Česká republika ukazuje, že je schopna pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. Právě na ně bude Fiala žádat po Evropské unii finance, aby země pomoc statisícům lidí zvládla. Někdo tvrdí, že stejně jsme měli pomáhat v migrační krizi roku 2015, jiní zase, že Ukrajinci jsou nám nábožensky, kulturně i jazykově bližší a navíc se jedná hlavně o ženy s dětmi. Jak vnímáte toto srovnání?

Srovnává se nesrovnatelné. Kdo nevidí, že přicházejí lidé z velmi příbuzného civilizačního okruhu s obdobnými kulturními návyky, je pravděpodobně slepý. Že přicházejí především ženy a děti, ne nabušení mladí muži s opovržením k naší kultuře, je viditelné.

Nikdy nezaručíme, že mnohé problémy, s kterými se ukrajinská společnost potýkala a které byly v počátcích vyhroceného konfliktu, se nepřenesou v nějaké míře i sem. Víme o problémech s exodem z bývalé Jugoslávie, respektive s kriminalitou gangů zabývajících se drogami, obchodováním se zbraněmi, naštěstí ne v té míře, aby to rozkolísalo naši společnost. Přichází řádově mnohem více lidí, než v případě bývalé Jugoslávie, je třeba vidět i tento aspekt. V tomto kontextu je nutná i velkorysejší pomoc ukrajinským uprchlíkům, zejména rodinám, abychom zabránili, že padnou do tíživých existenčních situací, a tím by se lehce stali kořistí kriminálního podsvětí.

Často spolu mluvíme o svobodě projevu. I za ni jste bojoval jako disident v minulém režimu a v minulosti jste před ztrátou svobod varoval. Jak se na situaci díváte nyní poté, co správce české domény CZ.NIC zablokoval na popud vlády a bezpečnostních složek kolem dvacítky webových stránek s tím, že se jedná o ohrožení bezpečnosti státu, protože jsou proruské?

Jde o neakceptovatelný krok. Každý má právo vyslovit svůj názor, a to je zakotveno v Ústavě. Je to jedno ze základních práv v demokratické společnosti. S Ruskem nejsme ve válečném stavu, v naší zemi není vyhlášené stanné právo. Sympatizovat s Ruskem jako zemí je věc jedna, sympatizovat s režimem, který je dnes v Rusku, je věc druhá. Opět mají tyto věci jedno společné: jde o názor a za názor nemá být nikdo postihován.

Není to tak dávno, kdy se psaly rozhořčené petice, které přály smrt zrádcům, petice, které odsuzovaly zaprodance, kteří se podepsali pod Chartu 77. Ve jménu jednotného názoru. Nakonec se ukázalo, že pravda byla někde jinde. Že nepřátelé společnosti nebyli adresáti petic, ale ti, kteří petice podstrkovali. Mějme to na paměti.