Co říkáte na cestu premiéra Petra Fialy po Africe?

Na to, že Afrika je nejbouřlivěji se rozvíjejícím kontinentem a přirozeným sousedem Evropy, jí skutečně věnujeme minimální pozornost. Jako bychom se tu styděli lézt tradičním i novým koloniálním a postkoloniálním mocnostem do zelí. Za 26 let, kdy se tu jako obchodník pohybuji, je kabinet Petra Fialy první, který se k Africe přihlásil a pokouší se Českou republiku a její zájmy na kontinentu podpořit i politicky. Pokud bych měl spočítat vrcholové návštěvy v subsaharské Africe, tak by mi stačily prsty jedné ruky. V roce 2006 navštívil tehdejší prezident Václav Klaus Nigérii a Jihoafrickou republiku a pak už je tu jenom několik návštěv na úrovni ministrů vlády ČR (většinou Ministra zahraničních věcí). A pro české premiéry v minulosti, jako by Afrika ani neexistovala.

Srovnejme si to teď se statistikou např. Turecka, kdy prezident Erdogan navštívil v průběhu deseti let svého prezidentství 32 z 54 afrických zemí (z toho např. Senegal hned čtyřikrát). Počet tureckých ambasád v Africe se zvýšil od r. 2002 z 12 na současných 44 a ve stejném období vzrostl počet afrických ambasád v Turecku z 10 na 38. Turci mají dnes v Africe vojenskou základnu v Somálsku, těží zde suroviny a široce spolupracují kulturně i obchodně. Turkish Airlines létají do všech významných afrických destinací.

Všechny předchozí vlády Afriku a její budoucí vliv podceňovaly a zanedbávaly. Pamatuji se na rok 2010, kdy jsme se Schwarzenbergovým ministerstvem zahraničních věcí doslova bojovali o každou ambasádu v Africe, zejména v její subsaharské části. Tehdy se zcela zavřela na východě kontinentu Nairobi v Keni, na jihu angolská Luanda a zimbabwské Harare, ve středu potom konžská Kinshasa a na západě senegalský Dakar. Diskuse tehdy probíhala i o dalších uzavřeních, a to buďto naší nigerijské nebo ghanské ambasády.

Na západě Afriky se 17 zeměmi by nám tak zbyla jedna jediná ambasáda. Naštěstí se této největší šílenosti tehdy postavily jak profesní asociace, tak i odborná veřejnost, takže v okleštěné podobě nakonec přežily obě, tedy Abuja i Accra. Na východě kontinentu se však tehdy zachovala pouze etiopská Addis Abeba (sídlo Africké unie a významných organizací), na jihu jihoafrická Pretoria a ve střední (ekvatoriální) části kontinentu, nám nezbylo vůbec nic. Tehdy přežily celkem pouze čtyři ambasády (plus obligátních pět v severní Africe (Egypt, Libye, Tunisko, Alžírsko a Maroko) na 54 zemí kontinentu.

Návrat na kontinent započal někdy kolem roku 2015, kdy se za velkých nákladů postupně opět obnovovala Nairobi, Dakar a Kinshasa a kdy se bývalé Harare přestěhovalo do zambijské Lusaky. V souvislosti s naší angažovaností v západoafrickém Sahelu, přibyla v tomto období nově ambasáda v malijském Bamaku, dnes již uzavřená. Adekvátně k tomuto našemu přešlapování, se nyní musíme o to více snažit, abychom navázali dobré vztahy, a to minimálně se surovinově a obchodně zajímavými zeměmi kontinentu. Tento proces je jistě hektický a časově omezený, takže v jeho průběhu prostě nelze vše komunikovat tak, jak bychom si my nebo naši afričtí partneři přáli. Ale neznamená to, že s našimi africkými partnery nevedeme důležitý a užitečný dialog a neposunujeme se vpřed.

Kabinet Petra Fialy vyslal letos do Afriky postupně svého vicepremiéra, ministra zahraničí i samotného premiéra, kteří navštívili celkem devět zemí. Nedostatek snahy mu tedy nelze vytknout. A to, jestli se v tomto procesu vyskytne občas nějaký formální problém, ještě neznamená, že musíme okamžitě tuto snahu kritizovat nebo jí přikládat geopolitické významy, které nemá. Přestaňme už konečně sledovat, jak kdo hlasuje v OSN (to je výzva i do vlastních řad) a hodnotit země podle našich osobních přání a sympatií, případně antipatií. Žijeme v době převratných změn, kdy země BRICS postupně přebírají ekonomickou iniciativu. Čím více se budeme uzavírat, tím hůře budeme už brzo žít.