ČSSD ve volbách propadla, nedostala ani čtyři procenta, poprvé nebudete mít v Evropském parlamentu své zástupce. Jaké byly vaše první pocity?

K výsledku voleb pro sociální demokracii jsem byl skeptický a očekával jsem to. Nepřekvapilo mě to. Čekal jsem rozmezí mezi čtyřmi a pěti procenty, takže hluboce překvapen nejsem. Sklidili jsme výsledky za to, že jsme se vysmáli vlastním voličům. Přestali jsme vnímat, že třeba voliči SPD byli původně sociálnědemokratičtí voliči a že jsme je zavrhli, označili je za všechno možné. Tudy cesta vzhůru nevede.

Takže základem neúspěchu je to, že strana se postavila proti původním vlastním voličům? Nebo proč nejhorší výsledek v novodobé historii?

Protože ta dlouho opakovaná poptávka po sebereflexi nepřišla. Sociální demokracie se stala nejen nezajímavou politickou stranou, ale bohužel, co je horší, přešla až do stádia nenáviděné politické strany. Lidé začali ČSSD nenávidět. Místo, abychom po předešlých propadech hledali cestu ven a reflektovali to, co se kolem nás děje, začali jsme lidi nálepkovat a odrazovat, a veřejnost se od nás zcela odvrátila. Nejenže se o nás přestala zajímat, začala nás kvůli tomu všemu nenávidět. Zaznívalo, že ti, co odmítají migranty, jsou xenofobové, nacionalisté, extremisté, že je potřeba trestně stíhat ty, co se nějak „nevhodně“ vyjadřují na sociálních sítích atd. Tohle všechno se našich tradičních voličů dotklo. Rezignovali jsme na všechno důležité, vykašlali jsme se na lidi na venkově a v malých městech.

Když se podíváme na nárůst SPD a jiných stran, tam jsou naši bývalí voliči. My jsme pro ty své původní voliče měli jen samá hanlivá slova. Nechápal jsem, koho teda chceme oslovit. Necílili jsme přece na voliče Pirátů nebo TOP 09. Taková je stávající situace, kde se nacházíme. Od strany, která přestala lidi zajímat, do strany, kterou lidé začali nenávidět. Jde o důsledek nulové sebereflexe, ale i toho, že jsme naložili běžným lidem, kteří třeba vyjadřovali své obavy o život v naší zemi. Začali jsme v nich vidět xenofoby a nahnali jsme je do náruče jiných stran. Krátkodobá nepřízeň voličů by byla jedna věc, ale nás už lidé nenávidí. A to je velký problém. Jsme pro lidi odpudivou stranou. Je mi to líto.

Předseda Jan Hamáček na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků voleb vyloučil, že by on nebo jiní členové vedení strany kvůli neúspěchu hodlali rezignovat. Je to v pořádku?

Vnímám to jako sebeobětování se Honzy Hamáčka. Je to zodpovědný člověk, není to žádný bezbřehý kariérista. Jen plní to, co teď plnit může. Strana, po osmi letech na nejvyšších příčkách, je teď naprosto zničená. ČSSD se znemožnila a Honza Hamáček s tím bohužel velmi málo může udělat. 

Proč myslíte?

Musí se pořád dívat do zpětných zrcátek, co mu kde kdo říká, co na regionech, co říká Praha, co říká ten či onen. Nepovažuji jeho za nějakou katastrofu, ale katastrofa je situace, do které se sociální demokracie sama dostala. Vypudila ze sebe jakékoli osobnosti, ty začaly překážet. Strana se zprůměrovala, jsme na tom špatně. 

Mluvíte o sebeobětování šéfa strany Hamáčka. Bude to sebeobětování k něčemu?

Nemyslím si. Nejsem přesvědčen o tom, že politika, kterou sociální demokracie razí, někam povede. Výsledky voleb to potvrzují. Nemáme teď jinou alternativu, než dokončit stávající vládní koalici a v rámci toho se o něco pokusit. Jak je vidět, strana už nemá ani vnitřní sílu. Kdyby z vládní koalice vystoupila, tak jenom urychlí svůj konec.

Z vašich slov plyne, že konec ČSSD je neodvratný a je pouze otázkou, kdy se dostaví.

Obávám se, že ano. 

Dá se tedy říci, že tyto volby, kdy sociální demokracii nedalo hlas ani 100 tisíc lidí, jsou popravou vaší strany?

Nevím, jestli poprava, ale v ringu je to těžké počítání. Sociální demokracie je na kolenou, rozhodčí počítá a jsme na čísle sedm. Když napočítá do deseti, je konec.

Nakolik je možné, podle vás, konec ČSSD zvrátit?

Nechci být prorokem špatných zpráv, ale obávám se, že nějaká východiska pro sociální demokracii vidím velmi složitě. Neříkám, že nejde dělat už vůbec nic, ale velmi složitě.

Regiony teď budou intenzivně pracovat v přípravách na krajské volby a budou se snažit o silnou autentičnost svých postojů. Takový teď bude obraz sociální demokracie, bude to boj o přežití krajských organizací, které jsou zakotvené v určitých strukturách. Tyto organizace teď budou muset, bez ohledu na to, co si kdo v Praze myslí, začít pracovat samy na sobě, aby přežily.