„My se nebavíme o problémech této země a její budoucnosti, pokud se nezlepší vzdělání nebo nezavedou účinná opatření proti suchu. My řešíme stále a jen dokola privátní problémy premiéra Andreje Babiše. To je na tom to nejsmutnější,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Vnímáte tak i letošní rok 2019? Tedy, že místo budoucnosti a problémů České republiky řešíme premiéra?

Ano. Celý rok, vždy s přestávkami, řešíme problémy, a to privátní problémy, pana premiéra. Velký tábor lidí ho hájí, další tábor se do něj naváží – ale to kvalitu života v Česku nikam neposouvá. A pořád dokola omílané „už je líp“ do budoucna opravdu nepomůže.

Není právě to podstatné – i z pohledu vás, jako opozičního politika – upozorňovat na problémy premiéra Andreje Babiše, jestliže je vidí i Evropská komise, například v jeho střetu zájmů?

Musíme o tom mluvit, což panu Babišovi umožňuje tvrdit, že nemáme jiný program. Máme, a dokonce ho představujeme – změny ve vzdělání, boj se suchem, pomoc regionům. Česká republika není jen Praha. A Česká republika naštěstí není jen Andrej Babiš.

Nicméně, ani v bilančním rozhovoru se čelnému představiteli české vlády nevyhneme. A je to právě osobnost Andreje Babiše, která přitáhla na česká náměstí už statisíce lidí, tedy nejvíce za posledních třicet let. Nejčastější kritikou bývá – nyní slovy poslance ČSSD Jaroslava Foldyny – že ale záleží na volbách. Milion chvilek prý chce ukazovat, že volit si lidé mohou, koho chtějí, ale vládnout bude ten, koho do funkce dostanou řevem a protesty… Vy sám jste minule řekl: „Na sebezpytování Andreje Babiše (demonstrace) vliv nemají. Ale vzpomeňte si na neuvěřitelnou Babišovu větu na tiskové konferenci směrem k novinářům: Když o tom nebudete psát, nebude to pro nikoho zátěž. Takže: nemluvte o mých problémech a bude líp? Myslím, že to by se mu asi líbilo ze všeho nejvíc. Právě proto demonstrace smysl mají.“ I v roce 2020 budou evidentně demonstrace pokračovat. Je to v pořádku?

Je. Nesouhlasím s tvrzením – dejte nám hlas a pak čtyři roky mlčte. Ale nesouhlasím ani s Jaroslavem Foldynou – kdy za posledních třicet let rozhodoval křik na náměstích místo voleb? Poslanec Foldyna prostě jen používá tak trochu ruský slovník a ruské argumenty. Za mě jsou základem demokracie svobodné volby, svobodná média – alespoň některá – a možnost nahlas říct, co se mi nelíbí, a proč – a přesvědčovat o své pravdě i ostatní. Demokracie není a nesmí být jen marketing.

Zuzana Majerová Zahradníková mi v rozhovoru řekla, že politika nemá být místem, kde záleží kdo a na koho vytáhne špínu, ale místem, kde jde o myšlenky, program a řešení. Stalo se to u nás? Tedy, že se česká politika spíše soustředí na špínu, než na program a myšlenky?

Je to mix – jako všude na světě. Demokracie je nesmírně silná v tom, že do rozhodování zatahuje každého voliče. Ale ten volič musí chtít a musí chtít se orientovat v tom, co tato země potřebuje, ale i to, co jemu samotnému ta či ona strana, ten či onen politik nabízejí. A do toho vždy přijde i špína, nefér argumenty, lži.

A čím to je?

Nežijeme přece ve sterilním prostředí. Politika je přeci právě a jen taková, jací jsme my všichni.

Jaký byl rok 2019 politicky pro vás? Na místě předsedy STAN vás vystřídal Vít Rakušan, co tedy znamenal pro STAN?

Za mě velmi úspěšný. S Vítkem si rozumíme a byl jsem rád, že mohu vedení STAN předat člověku, kterému důvěřuji. Pro STAN je to po dlouhých letech nová etapa. A místo ohlížení se hledím do příštího roku – věřím, že STAN s novým předsedou a s námi, kteří mu kryjeme záda, uspěje v nadcházejících krajských a senátních volbách.

Podle zpravodajců představuje velké nebezpečí Čína, která proniká do státní i akademické společnosti v České republice. A letošek byl odhalení plný – projekty Karlovy univerzity, Kellnerova PPF a ovlivňování veřejného prostoru… Za jak závažný problém to považujete?

Za velký. Předně si řekněme, že Čína, ale koneckonců ani Rusko, nejsou demokratickými zeměmi. Už víme, že Číně jde o to dostat se přes Česko jako odrazový můstek blíže k centru dění v Evropské unii. Už víme, že Rusku jde o to nahlodávat důvěru v demokracii – a Vladimir Putin veřejně prohlásil, že východní země za nějaký čas podle něj budou chtít Evropskou unii opustit. Gravitace Ruska je silná a má v Česku úspěšnou v uvozovkách pátou kolonu.

A kde najít rozumnou hranici v přístupu k Číně? Tedy mezi politickou korektností a penězi?

Řeknu to jinak. Od zastánců vstřícného přístupu k Číně neustále slyšíme: Nemluvme už o lidských právech, obchodujme. V reálu jsou ale čínské investice oproti slibům, nebo možná jen odhadům pana prezidenta, velmi mizivé. Servilita k Číně naopak značná. Takže, zdrženlivost nic nepřináší.

S odstupem času, jak jsme oslavili třicet let od revoluce? A o čem vypovídají výkřiky a chování části společnosti na pietních místech?

Vypovídají o frustraci části společnosti. Třicet let po Listopadu máme v čele vlády premiéra s temnou minulostí spojenou se spoluprací s StB a s nejasnými začátky budování ekonomického gigantu, na Pražském hradě máme člověka vstřícného k Číně a k Rusku až na hranici servility. Co k tomu dodat víc?

Atmosféru Vánoc u nás narušila tragická událost – střelba v ostravské nemocnici. Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství generál Andor Šándor tvrdí, že je to stoupající mírou nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi lidmi. Souhlasíte s tím?

Nebral bych střelbu jednoho člověka s nejasným motivem – psychická nemoc, onkologické onemocnění? – i s vědomím až tak tragických následků, jako nějaký model chování v Česku. Ale sám zaznamenávám stoupající agresi a chybějící zdvořilost mezi lidmi – na silnicích, v obchodech, v debatách na sociálních sítích. Zdvořilost mizí někde za obzorem.

Všimněme si, že starší generace podporuje premiéra Babiše a prezidenta Zemana. Ve Velké Británii ti starší dali hlas brexitu, v České republice starší odmítají euro i Evropskou unii. Vypovídá to o tom samém? Existují jakési příkopy mezi generacemi, které se ukazují právě ve volbách?

Existují příkopy – mezi generacemi, mezi regiony, příkopy mezi sociálními skupinami.

Letošek byl důležitý i pro Evropskou unii, kterou opustí Velká Británie. Překvapily vás britské volby svým jasným výsledkem? A o čem vypovídají?

Vypovídají o tom, že Britové už měli dost tahanic po jasném vyslovení se v referendu. Neustálé dohady, zda referendum opakovat, jak rychle z Unie odejít a tak dále, by otrávily leckoho. Zároveň je to velká politická zkušenost pro všechny ostatní, že referendum, ve kterém jako argumenty létaly polopravdy i vyslovené lži, přineslo výsledek – a že i část těch, kteří hlasovali pro vystoupení z Evropské unie, se pak cítila zaskočena, co to všechno znamená. Rozhodování bez dostatku pravdivých informací a s manipulacemi za zády může být hodně nebezpečné.