Česká republika se podle mezinárodních šetření drží mezi nejbezpečnějšími zeměmi světa, opět výrazně předběhla prakticky všechny své sousedy. Za rok 2016 byla šestou a za rok 2017 sedmou nejbezpečnější zemí na světě. Čemu za to vděčíme a mohou tedy Češi mít oprávněně pocit bezpečí?

Musím říct, že se neřadím mezi analytické bezpečnostní experty. Celý život jsem spíš člověk z praxe, takže nevím, jak to měří, ani jak bych to pojal já sám. Ani si nejsem jistý, jestli tohle je relevantní údaj, jestli taková skutečnost opravdu je. Česko v obecné rovině je bezpečnou zemí. Bezpečnost je však strašně široký pojem a je to oblíbené téma. Všechny strany opakují bezpečnost, bezpečnost, bezpečnost, protože to lidé chtějí slyšet. Ale pod tou bezpečností si ne každý dokáže představit to, co si pod ní představit má. Já bezpečnost vnímám jako celek. Když bych to vzal z pohledu mezinárodní bezpečnosti, tak jsme docela bezpečnou zemí. Zatím se nám vyhýbá to, co se dnes děje jinde v Evropě, příval migrantů a teroristických útoků, které se jakoby sekundárně objevují. Můžeme se ptát, proč se nám vyhýbají. To je na spoustu otázek a jde o široké téma pro odborníky, kteří se v tom pohybují. Bohužel, dřív nebo později ke zmíněným jevům u nás dojde taky, když se tak postupně začalo stávat v jiných evropských zemích.

Vyhnout se tomu Česká republika nemůže?

Měli bychom se tomu snažit předcházet a nepodceňovat to. Jestli jsme první, nebo desátou zemí co do bezpečnosti v nějakém žebříčku, na tom nezáleží. Pamatuji doby, kdy skandinávské země byly nejbezpečnějšími zeměmi nejen v Evropě, ale možná i ve světě, ale dnes tomu tak rozhodně není. Dnes jsou zavaleny přívalem běženců, kteří tam míří za dobrými ekonomickými podmínkami, a tamní policie s tím má obrovské problémy. Jezdím tam poměrně často a vím, že někde už pomáhá i armáda. Tyhle země nebyly zvyklé na takový stupeň kriminality a na takové bezpečnostní riziko. Snaží se, ale bojovat s tím neumí, protože nečekaly, že se to stane a navíc v takovém měřítku. Takže se z předních míst bezpečných zemí sesunuly někam do propadliště. My si vedeme dobře i proto, že nás mají migranti jen za jakousi přestupní stanici. A ty svoje buňky – aspoň doufám – zřizují hlavně někde jinde a operují daleko víc někde jinde, protože pro ně nejsme až tak zajímaví.

Na sociálních sítích, ale i jinde se lidé baví o tom, že potkávají skupiny cizokrajně vyhlížejících osob, které rozhodně nevypadají na turisty. Máme opravdu věřit oficiálním tvrzením, že u nás nelegální migranti nejsou?

To je otázka pro speciální složky státu, které se tím zabývají. Chtěl bych věřit, že to mají pod kontrolou. Ale když se podíváme, jak jsou otevřené hranice a jaká je bezpečnost tohoto prostoru, tak si nedělám iluze o tom, že v České republice žádní nelegální migranti nejsou. Určitě se situace monitoruje, ale myslím, že tady jsou a budou. Z té migrační vlny do Evropy mám velice špatný pocit. Rozumím tomu, že v těch zemích je bída a v některých i války, že se tam dějí strašné věci a že lidé chtějí utíkat. Ale musíme to brát z pozice občana evropského státu, kam ti lidé přicházejí, a ne vždy s dobrými úmysly. Mockrát jsem četl, že zhruba každý tisící z nich je vycvičený z Al-Káidy nebo jiné teroristické organizace, že tu pak zakládají militantní buňky. A ono to tak asi doopravdy všechno je. Nechtěl bych, aby někdy za padesát, sto let, až už my tady nebudeme, jsme byli poloislámská země. Tahle představa se mi nelíbí. Neměl by se tenhle problém podceňovat a lidé, kteří jsou k tomu kompetentní a mají k tomu prostředky a možnosti, by se tím měli velmi vážně zabývat. A to tak, aby to neohrožovalo samotnou zem a její občany, protože nás to ohrožuje, bude ohrožovat a také nás to ekonomicky potáhne ke dnu. To je zákonité. Ale věřím, že se to monitoruje a že speciální složky mají přehled o tom, kdo se na našem území pohybuje. Číslo nelegálních migrantů však bude nejspíš daleko vyšší než to, kolik se jich podaří zadržet.

Momentálně ale lidé vnímají každodenní bezpečnost jen z toho domácího pohledu. Jak to vypadá touto optikou?

Bezpečnost je to, že občan se cítí bezpečně. Tím se dostáváme k výchově dětí. Budoucnost jsou dobří učitelé, dobré školy, je třeba budovat u dětí nějaké reflexy, aby ve společnosti vyrůstali lidé, kteří nepáchají trestnou činnost a nejsou pro společnost nebezpeční. I toto spadá do bezpečnosti. Vzdělávací politika státu přímo i nepřímo do budoucna souvisí s bezpečností. Další věc je samotná práce policie, ať už městské, státní a dalších bezpečnostních složek, a to, jakým způsobem fungují. Přál bych si, aby se lidé skutečně cítili bezpečně, aby cítili, že se něco v této oblasti děje. Ale aby to nebyla bezpečnost, kterou by vytvářel šikanující policejní stát a co by je omezovala. To by bylo špatně. Musí jít o takovou bezpečnost, aby pachatel měl strach páchat trestnou činnost, a ne aby měl občan strach z pachatele. Pachatel by měl mít strach ze státu. Myslím, že je správně, aby trestní politika fungovala tak, aby si uměla tyhle věci kontrolovat a vyvozovat z toho sankce.

Jak byste si to představoval? Zpřísnit tresty?

Asi budu tímto názorem zařazen do škatulky kontroverzních lidí, ale já jsem třeba i pro pravidlo „třikrát a dost“. Jsem přesvědčen, že by jeden člověk neměl za život spáchat deset stejných závažných trestných činů. Mě rozčiluje, že se někdo ani napotřetí nenechá odradit. Pak tedy musí dostat takový flastr a musí být tak řešen, aby už ten čin nikdy nespáchal. Tohle někteří pseudohumanisté nechtějí slyšet a zdá se jim to příliš radikální, ale doba taková je, a proto by se k tomu mělo takhle přistupovat. Ať si pak dotyčný rozmyslí, než jde něco páchat, jestli už státu s ním nepřetekl pohár trpělivosti.

Asi vzhledem ke své kandidatuře do Senátu čelíte dotazům, co byste v oblasti bezpečnosti chtěl změnit. Co může jeden senátor změnit?

Sám nezměním vůbec nic. Můžu se pokusit nastavit některé mechanismy, kdybych měl takovou pravomoc, kdybych byl součástí Bezpečnostní rady státu nebo kdybych byl členem senátního Výboru pro bezpečnost. Pak můžu jednat s policií, s lidmi, můžu dostat policisty z kanceláří do ulic, vrátit městskou policii tam, kam patří. Nechci jí křivdit, někde to funguje v pořádku. Všímám si, že u škol, kde přecházejí děti, jsou městští policisté, ale mohlo by to být v daleko větší míře. Všichni pamatujeme devadesátá léta, jak vznikala městská policie. Tehdy byl jednoznačný argument, že to bude jenom ochrana občanů. Měla hlídat parky, školy a podobně, ale postupně se dotahovala na úroveň státní policie. Nic proti tomu, kdyby to nekončilo tak, že si některé obce z toho udělaly byznys a začaly si vylepšovat obecní rozpočet tím, že se za každým rohem měří rychlost a dávají botičky na auta. Jako sekundární součást práce městské policie proč ne, ale hlavně by měla vytvářet pocit bezpečnosti. Lidé by měli cítit přítomnost policisty tak, že se ho nebojí, ale vnímat ho jako bezpečnostní prvek. Aby se někdo, když se večer prochází parkem, nemusel bát, stejně jako dítě, když jde ze školy nebo si někde hraje. Musí mít pocit, že je tam někdo, kdo na tu bezpečnost dohlíží. K tomu patří i otázka kamerových systémů. Na jednu stranu je tady ochrana osobních údajů, ale na druhou stranu si myslím, že na veřejných místech by měly být. A to, co zachytí, by mělo být okamžitě vyhodnocováno. Neříkám, že se tak neděje, ale rozhodně je ještě hodně co zlepšovat.

Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nedávno prohlásil, že Vietnam je bezpečnostní riziko prvního řádu a Vietnam je organizovaný zločin. Česko také pozastavilo vydávání pracovních víz pro občany Vietnamu, protože existuje podezření, že je zneužívá drogová mafie. Vnímáte vietnamskou menšinu u nás jako bezpečnostní problém?

To se mi velmi těžko hodnotí. Z pozice občana pro mě žádné riziko nepředstavují. Pro mě je Vietnamec pracující člověk. Když přijdu do nějaké večerky, tak tam vidím Vietnamce, kteří pracující od nevidím do nevidím, jsou slušní a pracovití. I za svou kariéru ve Vězeňské službě můžu říct, že Vietnamec byl ve vězení hodně vzácným jevem a do dneška jich je velmi málo. Na druhou stranu nemám informace, jaké určitě má bývalý ministr zahraničí. Jestli to pan Zaorálek tvrdí, tak jistě takové informace má, takže bych je nevyloučil z bezpečnostních rizik, určitě mají své mafie a něco takového. Ale na tohle nejsem dost fundovaný, abych na to odpověděl. Ale jako občana mě osobně Vietnamci neznepokojují, nemůžu však vyloučit to, že rizikem jsou. Ale jestli je zařadil jako riziko „No.1“, tak s tím bych se neztotožnil.