Česká republika se podle mezinárodních šetření drží mezi nejbezpečnějšími zeměmi světa, opět výrazně předběhla prakticky všechny své sousedy. Za rok 2016 byla šestou a za rok 2017 sedmou nejbezpečnější zemí na světě. Čemu za to vděčíme a mohou tedy Češi mít oprávněně pocit bezpečí?

Musím říct, že se neřadím mezi analytické bezpečnostní experty. Celý život jsem spíš člověk z praxe, takže nevím, jak to měří, ani jak bych to pojal já sám. Ani si nejsem jistý, jestli tohle je relevantní údaj, jestli taková skutečnost opravdu je. Česko v obecné rovině je bezpečnou zemí. Bezpečnost je však strašně široký pojem a je to oblíbené téma. Všechny strany opakují bezpečnost, bezpečnost, bezpečnost, protože to lidé chtějí slyšet. Ale pod tou bezpečností si ne každý dokáže představit to, co si pod ní představit má. Já bezpečnost vnímám jako celek. Když bych to vzal z pohledu mezinárodní bezpečnosti, tak jsme docela bezpečnou zemí. Zatím se nám vyhýbá to, co se dnes děje jinde v Evropě, příval migrantů a teroristických útoků, které se jakoby sekundárně objevují. Můžeme se ptát, proč se nám vyhýbají. To je na spoustu otázek a jde o široké téma pro odborníky, kteří se v tom pohybují. Bohužel, dřív nebo později ke zmíněným jevům u nás dojde taky, když se tak postupně začalo stávat v jiných evropských zemích.

Vyhnout se tomu Česká republika nemůže?

Měli bychom se tomu snažit předcházet a nepodceňovat to. Jestli jsme první, nebo desátou zemí co do bezpečnosti v nějakém žebříčku, na tom nezáleží. Pamatuji doby, kdy skandinávské země byly nejbezpečnějšími zeměmi nejen v Evropě, ale možná i ve světě, ale dnes tomu tak rozhodně není. Dnes jsou zavaleny přívalem běženců, kteří tam míří za dobrými ekonomickými podmínkami, a tamní policie s tím má obrovské problémy. Jezdím tam poměrně často a vím, že někde už pomáhá i armáda. Tyhle země nebyly zvyklé na takový stupeň kriminality a na takové bezpečnostní riziko. Snaží se, ale bojovat s tím neumí, protože nečekaly, že se to stane a navíc v takovém měřítku. Takže se z předních míst bezpečných zemí sesunuly někam do propadliště. My si vedeme dobře i proto, že nás mají migranti jen za jakousi přestupní stanici. A ty svoje buňky – aspoň doufám – zřizují hlavně někde jinde a operují daleko víc někde jinde, protože pro ně nejsme až tak zajímaví.

Na sociálních sítích, ale i jinde se lidé baví o tom, že potkávají skupiny cizokrajně vyhlížejících osob, které rozhodně nevypadají na turisty. Máme opravdu věřit oficiálním tvrzením, že u nás nelegální migranti nejsou?