Ukrajina nevyhrává a jakékoliv další územní zisky jsou utopickým sněním. Tyto názory už začínají několik týdnu po USA a Velké Británii zaznívat i na České televizi. Jaká je tedy podle vás cesta z této války?

Obávám se, že po několika západem zmařených možnostech ukončení bojů (především Minské protokoly z roku 2014 a Istanbulské protokoly z jara roku 2022) to bude těžké, protože neočekávám, že by se na Západě objevil někdo, komu ruské vedení bude ochotno uvěřit a při tom dostatečně silný, aby mír mohl garantovat. Putin na dotaz, jakou největší chybu Rusové udělali při jednání se západem řekl, že západu uvěřili a že největší chybou západu bylo zneužití této důvěry. Překládám si to tak, že po této zkušenosti Rusové vědí, že se západem budou muset jednat z pozice síly. Je dost pravděpodobné, že stejný princip přijme i Čína a Írán.

Možná by tím zprostředkovatelem mohl být Donad Trump, pokud bude zvolen a pokud nebude příliš ve vlivu neoconů z tajných služeb, armády a tzv. deep state, jako tomu do značné míry bylo v jeho prvním volebním období. Moc šancí tomu ale nedávám.

Myslím si proto tedy spíše, že válka skončí, až se tak rozhodne ruská vláda, resp. prezident Putin. Předpokládám, že to bude tvrdý obchod. Je tedy zásadní otázkou, co bude Západ ochoten za příměří na Ukrajině Rusku nabídnout a zda to Rusové přijmou. Samozřejmě, po mých zkušenostech z války, mne ta válka trápí, protože vím, že krev na obou stranách války je stejně červená.

V ukrajinské anabázi se stále velmi angažuje Česká republika, premiér Fiala avizuje další dodávky munice na červen a pořádá konference k dalším plánům ukrajinské obrany. Očekáváte, že i v české vládě dojde na základě aktuálního dění k nějaké korekci ukrajinské politiky, která se stala její hlavní značkou?

Domnívám se, že naše vláda již dávno není v této otázce (stejně jako v mnoha jiných) svéprávná a v pravém smyslu slova česká – tedy že nehájí české národní zájmy.

O možných změnách směřování české politiky se minimálně do voleb v roce 2025 bude tedy rozhodovat jinde. A že to do té doby je jedinou představitelnou korekcí naší „ukrajinské“ politiky její eskalace ve smyslu podpory pokračování válečného konfliktu.

Prozatím se řadí po bok psychopatickým válečným štváčům a ve snaze se jim zavděčit začíná otevírat Overtonovo okno účasti našich vojáků v konfliktu a možnosti jaderné války. To, že by se v tom případě válčilo na našem území naší vládě očividně nedochází anebo nevadí.

Poslanec Ondřej Kolář chce v rámci koalice řešit, jak „motivovat“ ukrajinské muže k návratu na frontu. Pokud to ještě vůbec bude aktuální, dovedete si představit, že bychom zde v ČR mezi ukrajinskou diasporou sháněli vojáky pro Ukrajinu?

Zatímco ani v nejmenším nepochybuji o hluboké oddanosti pana poslance jeho americkým pánům, mám obrovské pochyby o jeho duševním zdraví. Už tady něco podobného bylo v roce 1945-6. Chce snad uzavřít další Jaltskou dohodu o „navracení občanů“ jako to bylo po 2. světové válce (viz kniha Victims of Jalta od Nikolaje Tolstého) a posílat ukrajinské brance v uzamčených dobytčácích na východ? Pro mne nepředstavitelné. Jsem proti masové imigraci, ale ne natolik, abych je posílal na téměř jistou smrt.

Navíc jde ve velkých počtech o odpůrce Zelenského režimu, kteří za jeho a cizí zájmy válčit nechtějí.

A nic tak nevypovídá o totální závislosti zahraniční politiky české vlády na západních a amerických pokynech než toto téma. Protože po celé dva roky konfliktu na Ukrajině naši vládní politici unisono říkali, že zde migranty z Ukrajiny musíme přijímat a hostit na neomezeně dlouhou dobu a o nějakém navracení nesměla být řeč. V posledních dnech zřejmě přišel opačný pokyn.

Jaká by měla být po skončení války naše další politika k Rusku? Představa některých politiků, že Putin skončí v Haagu a s Ruskem bude nakládáno jako s poraženou zemí, je asi nereálná…

Rozhodně by měla být pragmatická, jako byla než naši zahraniční politiku začala ovládat protiruská (protičínská, protiíránská, protiseverokorejská atd.) nenávist a likvidace našich obchodních zájmů a spojení. Představa rozpadu Ruské federace a uchvácení přírodních zdrojů korporacemi je natolik chorobná a nebezpečná, že ji musíme zavrhnout v první řadě. Je zřejmé, že z války Rusko vyjde daleko silnější, než bylo před válkou, jak vojensky, tak ale především hospodářsky a díky BRICS i politicky. Rusko tady prostě bude a já doufám, že dostaneme po současné tvrdé lekci od západních nekompetentních slouhů korporací vládu, které bude záležet na prosperitě naší země a naše vztahy s Ruskem narovná.