V minulém týdnu jste se účastnil televizní debaty eurokandidátů. Jaký jste měl dojem z debaty a ze svých soupeřů?

Účastnil jsem se dvou debat, v ČT24 a na Nově. Moderování bylo tentokrát celkem korektní, neskákali mi do řeči a neuváděli moje výroky „na pravou míru“.

Pan Turek říká půl roku to, co SPD několik let, ale je to „nová tvář“, tak jako kdysi Věci veřejné nebo Unie svobody. Paní Nerudová už nikoho nepřekvapuje, ať říká cokoli. Piráti byli jako vždy s nevývratným přesvědčením, sebevědomím a arogancí. Kolektivní blud není v psychiatrii pokládán za projev nemoci, pokud jde o rozšířenou ideologii.

Ve Fialově a Vondrově trojkoalici sice každý zastává jiné názory na zásadní otázky, ale přesto jsou „Spolu“. Konečná na mě, kde může, útočí svými lživými výmysly nebo překrouceninami. Hnutí ANO drží pevně svoji pozici strany mírného pokroku v mezích unijních nařízení. Lidovce jsem nepotkal, jsou dobře ukryti ve „Spolu“.

Pět let pracujete v Evropském parlamentu ve frakci Identita a demokracie. Věra Jourová kdysi pronesla, že každý v Bruselu musí projít „lobotomií“. Co z vaší vlastní zkušenosti podpořené doktorátem z psychiatrie dělat, aby člověk v europarlamentu „nezblbnul“?

Myslím, že mně nepřeťali bílou hmotu prefrontálních laloků odpovědnou za společensky přijatelné chování a mravní integritu. Nikdo mě ani nenutil, abych se tak choval. Ti, co se tak chovají, činí tak „dobrovolně pod tlakem“, aby nebyli vyhnáni ze stáda. Mně to nehrozí.

Ono to „funkční zblbnutí“, tedy zblbnutí z porušeného sebehodnocení v důsledku dosažené funkce, podle mne postihuje nezralé osobnosti. Byl jsem překvapen, jak moc europoslanci podléhají tlaku na konformitu. Víc než v české Poslanecké sněmovně, zdá se mi.

Zejména to jsou ti, kteří jsou svázáni levičáckou ideologií, která nemá skoro nic společného s někdejší demokratickou levicí, dokonce ani s komunistickou od konce šedesátých let. Frakce Socialistů a demokratů, Zelených včetně Pirátů, frakce Levice, ty frakce hlasují skoro stoprocentně shodně pro Green Deal, imigraci, cenzuru a militarizaci směrem k totalitě a k třetí světové válce.

Ostatní frakce hlasují diferencovaněji s ohledem na vnitrostátní politiku jejich strany nebo na zájmy jejich státu.

Pokud jde o spolupráci ve vaší evropské frakci, Identita a demokracie, často si lidé mimo tyto strany kladou otázku: Jak mohou spolupracovat síly, které na první místo, aspoň to tvrdí, kladou zájem své země?