Blíží se volby do Evropského parlamentu, a tak se i v České republice začíná čím dál mluvit o evropských tématech. Je podle vás tato diskuse stále tak jednostranná, jak jste na to v minulosti opakovaně poukazoval? Čím je to podle vás zapříčiněné?

Vidím volby do Evropského parlamentu jako velkou příležitost, jak ukázat, že většina Čechů není se směřováním EU spokojená. Diskuze je stále jednostranná. Vidím velmi málo stran a politiků, kteří jsou schopni otevřeně bez keců říct: ,,Zákaz aut je nesmysl, který požene Evropu do ekonomické krize a sníží kvalitu života všem lidem.“ Krásně to jde vidět na panu premiérovi. Před deseti lety si z EU dělal boxovací pytel a dnes se bojí, aby o ni nezavadil křivým slovem. Zkrátka, kdo chce být v médiích, musí o EU jenom dobře. Nejsem ale pesimista. Vidím, že se to daří lámat, jen je potřeba vytrvat a hledat další cestičky k lidem. Přes sociální sítě, fyzické akce, ale třeba také alternativní média.

Co by podle vás pomohlo tento stav změnit? Vidíte naději například v nastupující mladé generaci?

Určitě. Když si srovnám reakce svých vrstevníků před třemi lety, kdy jsem začínal, a dnes, je to pozitivní. Kdysi většina vrstevníků nedokázala a nechtěla chápat argumenty o suverénní České republice a svobodě. Dnes už cítím, že je má generace daleko otevřenější a kritičtější. Začnu mluvit o zákazu aut, emisních povolenkách, migraci a korupčních kauzách v Evropském parlamentu a zjišťuji, že jsme ve shodě. Jen ta odvaha k odchodu z EU zatím chybí. Ale už jen to kritické uvažování je důležitým krokem.

Mají podle vás mladí lidé dostatek motivace se zapojovat do tak složité diskuse, jako je např. budoucnost EU? Nebo se raději řídí heslem „nehas, co tě nepálí“?

Je to různé to člověk od člověka. Čím déle člověk studuje, nepracuje a víceméně si užívá poznávání světa, tak tím více nemá důvod se tím zabývat kriticky. V lidech ale začíná pracovat strach. Strach z toho, že si nenajdou práci, nepostarají se sami o sebe, případně, že se v Česku bude odehrávat to, co vidíme ve Francii. A právě tyhle obavy, které jsou mimo jiné naprosto oprávněné a reálné, pomáhají v mladé generaci povzbuzovat kritické myšlení k EU. V roce 2021 se v rámci podpory SPOLU a PirSTAN podařilo mnoha celebritám na internetu přesvědčit mladé, aby se zapojili do politiky a volili vládní strany. No a dnes, po dvou letech, tihle mladí lidé zažívají první zklamání. A to je jedině dobře. Budou myslet stále kritičtěji a přemýšlet i o tématech, která se jich osobně prozatím nedotýkají, ale brzy budou.

Sám jste mladý člověk a kromě toho, že jste založil a vedete spolek Odchod.eu, tak jste se stal komunálním zastupitelem, a dokonce krajským předsedou Svobodných? Co vás osobně motivovalo zapojit se do veřejné debaty?

Obava z toho, že když to neudělám já, tak to nemusí udělat nikdo jiný. Věděl jsem, že mám talent dobře mluvit a předávat lidem myšlenky tak, aby byly srozumitelné. Od migrační krize, ale hlavně pak od covidu, mě trápila budoucnost České republiky. Věděl jsem, že jinde na světě žít nechci, a i já se musím zapojit. A tady musíme poděkovat všem skvělým lidem a přátelům za to, že se to daří. Bez jakýchkoliv dotací, nebo kmotrů v pozadí, oslovujeme měsíčně stovky tisíc lidí s našimi názory a myšlenkami. A daří se nám dostávat mezi lidi informace, které by prakticky jinde k dostání nebyly. Což mně osobně potvrzuje to, že jsem měl pravdu. Když se zapojí každý sám a nebudeme spoléhat na „vyšší moc“ nebo čekat do ztracena, tak se věci povede měnit.

Přestože Svobodní existují již od roku 2009, zatím nedokázali trvale prorazit přes pětiprocentní hranici. Aktuálně mají senátora, největším úspěchem byl zisk funkce europoslance pro zakladatele strany Petra Macha. Netkví šance pro Svobodná právě v mladé nastupující generaci?

Svobodní jsou pro mladé určitě sympatičtější stranou než například hnutí ANO nebo Trikolora. Myslím si, že nevýhodou Svobodných bylo právě to, že většinu času jejich existence byly v opozici viditelnější strany, které měly pravicové programy (např. ODS a TOP09). Dnes jde vidět, jak to vypadá, když jsou tyto strany ve vládě. A v opozici už moc pravicových stran nezbývá. Navíc je vede mladý, vzdělaný a komunikativní předseda Libor Vondráček. A stejně jako sportovce nejlépe osloví další sportovec, tak také mladé lidi nejlépe osloví jejich zástupce.

Jak se vlastně daří Svobodným ve vašem rázovitém Moravskoslezském kraji? Nacházíte zde dostatečnou odezvu na program Svobodných?

Náš region je silně levicový a podporu zde má hlavně hnutí ANO. Nadstandardně se daří i stranám, které si jinde „neškrtnou“. Trápí nás nezaměstnanost, kriminalita a lidé chtějí hlavně jistoty. Pracovat za férovou mzdu a být součástí spravedlivého systému. Svobodní se prezentují pravicově a to si bohužel lidé na první dobou spojí se starou gardou ODS, nebo Bakalou, který připravil tisíce lidí o byty. Daří se nám zde tudíž hůře než třeba v Praze, Brně či například Znojmě. Ve volbách v Ostravě – Vítkovicích jsme ale získali 22 %, což je na první účast ve volbách výborný výsledek a závazek do další práce. Musíme v našem programu reagovat na aktuálnější programy. Vnímám, že program Svobodných lidem přijde jako hezká myšlenka, která postrádá reálný základ. Mají-li Svobodní v budoucnu uspět, je třeba prezentovat konkrétnější a jasnější řešení. Proto se mi moc líbí petiční akce proti zákazu aut se spalovacím motorem.

Přestože se angažujete se již několik let, patříte spíš mezi tu méně početnou názorovou skupinu. Nepřipadáte si někdy jako rytíř Don Quijote de la Mancha?

Kdybych se díval pouze na velké cíle, tak bych se tak určitě cítil. Z EU jsme totiž prozatím neodešli a ani se k odchodu výrazně nepřiblížili. Já se ale dívám na menší cíle a snažím se celou práci vidět v etapách. A tam cítím velmi pozitivní zpětnou vazbu. Na sociálních sítích meziročně rosteme o stovky tisíc lidí, na našich setkáních i v menších městech (např. Přerov) byl téměř plný sál. Lidé se zajímají, chtějí se zapojovat a hledají alternativy. Důvěra v EU je v Česku nejnižší od migrační krize, stejně tak důvěra ve vládu, která EU podporuje. Lidé mají Evropské unie často plné zuby. Jen nevidí alternativu zrovna v czexitu. To ale není chyba lidí, to je velký výzva pro nás, kteří EU kritizujeme. Nesmíme jen papouškovat prázdné fráze, křičet na sociálních sítích a čekat, že vyhrajeme volby. Musíme hledat další tváře, oslovovat odborníky a umět naše myšlenky prodat. Jednoduchou, údernou a kultivovanou formou. S tím jsem do toho šel a po třech letech vidím, že poptávka po podobné politice roste. To je velký závazek a já ho nehodlám promrhat.

V této souvislosti se také nemohou nezeptat, jestli se chcete také aktivně zapojit na následujících voleb a kandidovat do Evropského parlamentu?

Silně o tom přemýšlím. Děsí mě totiž, že lidé vnímají Eurovolby jako nedůležité a nechtějí k ním přijít volit. Pak by hrozilo, že vládní koalice získá většinu z 21 českých europoslanců a bude se tvářit, že ji lidé podporují. Celé léto, při práci pro náš spolek, přemýšlím o svém angažmá do Eurovoleb a v září bych rád všechny své sledující i voliče seznámil s výsledkem. Potřebuji být přesvědčen o tom, že o mou práci i kandidaturu je ve společnosti zájem a vidět správný tým, se kterým do toho jít. Věřím, že ať už to dopadne jakkoliv, rozhodnu se správně.