Halík v jednom svém kázání říká, že máme pomáhat uprchlíkům, protože jsme lidé, ne sobecké bestie. Pohoršuje ho princip „nepřijímat ani jednoho uprchlíka“. Tím prý odmítáme evangelia i evropský humanismus kvůli sobeckému nacionalismu. Nejde ale spíše o ilegální migranty, kteří jdou za sociálními dávkami či džihádem?

Halík sice říká, že musíme rozlišovat mezi oběťmi násilí a oběťmi slibů pohodlného života. Když ale vztahuje na odpůrce migrace Kristova varovná slova „byl jsem na cestě a neujali jste se mě“, pak už to rozlišení vypouští. Sofisticky jim podsouvá necitelnost ke skutečným uprchlíkům a zneužívá k tomu evangelia. Ježíš ale neučil jen milosrdenství, nýbrž i spravedlnost, takže mezi ty potřebné pocestné zřejmě neřadil parazity či teroristy. A právě kvůli nim je dnešní migrace nepřijatelná.

Na začátku migrační krize mluvila média hlavního proudu také jen o uprchlících. Úmysl byl zřejmý. Pod tlakem reality byla nakonec nucena zdráhavě připustit i jiné motivy úprku do Evropy. Halík teď jejich fintu oprášil. Aby zabrala aspoň u jeho věrných, musí úzkostlivě vytěsňovat kontext, v němž je onen princip „ani jednoho uprchlíka“ myšlen.

Jaký kontext?

Halík vzal rčení „ani jednoho uprchlíka“ doslova, aby mohl snáze moralizovat a skandalizovat. V kontextu je však jasné, že jde o odmítání migrantů vnucovaných bez rozlišení. Halík si ale věří a plísní politicky rozumnější biskupy, že nemají ducha rozlišování, takže jsou prý jen slepými vůdci slepých. Jak je to ale s jeho uměním rozlišovat? Odmítají Češi migranty obecně? Ukrajince, Vietnamce… Neodmítají. Proč odmítají muslimy? Protože z nich mají strach. Neoprávněný? Stačí prolistovat Korán a podívat se za humna směr Západ: slzy, krev, smetené ploty i s hyperkorektností odzbrojenými policisty a narůstající bezpráví v množících se no-go zónách.

Halík řekne, že takový strach rozptýlí rozlišování islámu a islamistů...

O tom už pochybují i někdejší multikulturalisté. U Halíka to ovšem nehrozí. On sice rád o pochybování mluví, ale u svých filozoficko-ideologických dogmat si pochybování evidentně zakázal. Jestliže jsou ale v závazných textech muslimů návody k násilí na „nevěřících“, stávají se poukazy na umírněné muslimy argumentačně bezvýznamnými. Existenci těch umírněných Halíkovi oponenti nepopírají, a přesto mají ve sporu navrch.