Jak byste zhodnotil právě končící rok 2021. Co si myslíte, že se vaší už bývalé vládě hnutí ANO letos opravdu podařilo, a co se naopak moc nepovedlo? A jakým způsobem se to promítlo do života ve vašem kraji?

Začal bych těmi špatnými událostmi, tedy pandemií covidu, která negativně ovlivnila ve všech směrech život v České republice a samozřejmě i v celém světě, o tom není sporu. Závěr roku byl ale také obtížný i z jiných hledisek. Čelili jsme a čelíme velké inflaci, za což ale Babišova vláda určitě nemůže. Jedná se o tzv. nákladovou inflaci, která je způsobená mimo jiné také nebývale vysokými cenami energií.

Povedlo se naopak nastartovat Fond spravedlivé transformace strukturálně postižených krajů, jako jsou regiony ústecký, karlovarský a náš moravskoslezský. Dále bych vyzdvihl určitě práci minulé vlády za poslední čtyři léta v oblasti školství. Co se povedlo dosáhnout Babišové vládě v tomto resortu, to se nepodařilo žádné jiné vládní garnituře. Ať se to týká zvýšení mezd pedagogů či vyřešení jiných problémů. Je tedy do budoucna na čem stavět, což nyní oceňuji i jako nový předseda školského výboru Parlamentu ČR.

V průběhu letošního podzimu opět udeřila velmi tvrdě pandemie covidu. Evidovali jsme rekord v počtu nakažených za den, znovu umíralo až 150 lidí denně a nemocnice v celé ČR se dostávaly do krizové situace. Opatření vlády v demisi ale byla oproti loňskému roku velmi měkká, a to i v porovnání s řadou západoevropských zemí. Málokdo si sice přál tvrdé lockdawny, nicméně nemalá část veřejnosti očekávala alespoň tvrdší zpřísnění některých opatření, např. co se týká pořádání větších společenských akcí. Při zpětném pohledu, změnil byste něco na rozhodnutí bývalé vlády ohledně covidu nebo jste vždy stoprocentně souhlasil s jejími rozhodnutími?

Tak určitě se mohlo začít dříve testovat, a to zvláště na školách. To je však také v kompetenci hygieniků. Nicméně si myslím, že vláda udělala za této situace, co mohla. Očekával jsem ale širší podporu ze strany opozičních stran, která bohužel nepřišla. Konečně to vidíme i na současné situaci, kdy nová vládní reprezentace zrušila nouzový stav. A ta nová opatření, která ho mají nahradit, se mi zdají vzhledem k tomu, co nás čeká, jako velice nedostatečná.

Vůbec jakákoliv snaha bývalé vlády o konsenzuální řešení společně s opozicí většinou zkrachovala. Na straně opozice byla k tomu vždy minimální vůle a každé vyhlášení nouzového stavu nebo i jiných opatření k zamezení rozšiřování nákazy se potkávala s kritikou a neshodami. Tento nesoulad pak také vedl k tomu, že nemalá část společnosti nechtěla dodržovat nastavená pravidla, což vidím i nyní jako dost velký problém.