Minulý týden jsme oslavili výročí 17. listopadu. Jak hodnotíte těch 28 let, které jsme od revoluce ušli?

 

Když si vzpomenu na rok 1989, když přišel 17. listopad, tak to bylo úžasné. Všichni byli nadšení, já samozřejmě také. Od 19. listopadu jsem byl denně ve víru událostí. Dělal jsem v té době pro New York Times Magazine s Tondou Kratochvílem denně reportáže o tom, co se dělo. Bydleli jsme spolu v hotelu, protože jsme museli být na telefonu a okamžitě vyjíždět na místa na reportáže, které si zadali. Bylo to veliké nadšení. Ale když jsem potom viděl, co za lidi se k tomu přichomýtli, věděl jsem, co to bylo za hajzly, a teď najednou někteří vystupovali jménem OF a cpali se, aby byli všude vidět, tak jsem si říkal, že to nevede k ničemu dobrému. A myslím si, že taková ta hesla jako „Pravda zvítězí“ a podobně, tak to zdaleka neplatí. Společnost navíc strašně zhrubla. Zhrubla ke starým lidem, k sobě navzájem, mezilidské vztahy jsou špatné. Společnost absolutně pohrdá člověkem jako takovým. Tohle jsem prostě určitě nečekal. A když to vidím kolem sebe i v práci, tak tam se dostali často nahoru takoví lidé, kteří byli evidentně pěkní hajzlové. Všichni to o nich věděli a oni potom najednou začali mluvit za všechny. Upřímně jsem dost rozčarovaný. Naštěstí mám možnost poměrně hodně často jezdit do zahraničí, takže si tam trošku vyčistím hlavu. Naše společnost se tváří, jako že je demokratická, ale přitom podle mne není.