Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí... Byl jste třeba vy osobně 28. října demonstrovat proti Hradu na Staroměstském náměstí?

Ne. Nebyl, ten večer jsem hrál, takže bych tam nemohl, ani pokud by mě tam někdo pozval. Ostatně podobné akce nemám příliš rád.  Zapojil bych se asi víc do veřejného dění pouze v případě, pokud bych nabyl dojmu, že jiná cesta už není. Něco ve smyslu - kdo, když ne my, kdy, když ne teď. Třeba jako v listopadu 1989. To ale byla trošku jiná situace. Spíše bych podobně jako pan Brady apeloval na lidi, aby chodili k volbám, což je zásadní věc už proto, že i když tady máme demokracii, tak je, bohužel, velice křehká. Lidi přitom remcají stále, a to i ve chvíli, kdy k volbám nechodí a přitom mohou něco ovlivnit pouze tím, že k volbám přijdou. Ale pokud bych nehrál a šel zrovna okolo, asi bych se na Staromáku zastavil...

Tábory antizemanovců a přivrženců Miloše Zemana jsou už hodně znesvářené a dokonce se hovoří o tom, že nás kvůli tomu čeká nějaký nový 17. listopad. Co si o tom myslíte?

Nemyslím, že by to bylo předznamenání něčeho podobného, ale karty jsou bohužel teď nějak hodně hloupě rozdané, a navíc se zdá, že v tom nejsme sami. Skoro při každých volbách se dostáváme do patové situace. Nejhůř ale na tom teď byli ve Španělsku, protože tam nebyli po dlouhý čas ani schopní dát dohromady vládu. Ale máte pravdu v tom, že je společnost až tak polarizovaná, že je skoro těžké dát dohromady nějakou akceschopnou koalici. A co se týče pana prezidenta, u něj je to do značné míry ovlivněno tím, že  tábor jeho příznivců je poměrně skalní a v podstatě mu nic nevadí. Proto se s tím pohnout nijak moc nedá.

Kauza Jiřího Bradyho v posledních dnech hodně gradovala a takřka celý národ dění kolem jeho vyznamenání/nevyznamenání sledoval v přímém přenosu... Vyvodil jste si vy pro sebe z toho všeho nějaký konkrétní závěr?

Pro mne se první a přitom zásadní problém odehrál ve chvíli, kdy pan prezident ministru kultury, panu Hermanovi, na slovenském velvyslanectví pohrozil, že pokud přijme dalajlámu, tak jeho strejda státní vyznamenání nedostane. To se prostě nedělá. A navíc pak tu "medajli" opravdu "nedajli".  To byl zásadní problém a nemyslím si, že by to někdo vytahoval dnes na světlo jako falešný trumf. Určitě mezi těmi dvěma pány došlo k vyměně názorů přesně tak, jak pan Herman vypověděl, ovšem jak to bylo dál, to sice nikdo stoprocentně neví, ale je poměrně snadné si to představit...

Určitá nápověda se odehrála v neděli na Primě, kde ministr zahraničí Zaorálek řekl, že ministr kultury nedodržel dohodu, neboť mu osobně řekl, že pokud se s dalajlámou chce setkat soukromě v rámci konference Forum 2000, bude to sice problém, ale ustojíme to, avšak až den před schůzkou se z médií dozvěděl, že Herman dalajlámu přijme oficiálně. Herman tak podle Zaorálka nedodržel dohodu...

Pokud taková dohoda existuje, je už sama o sobě absurdní. Nesmět se setkat se světově uznávanou autoritou...Ve svobodné zemi...

K tomu jen dodám, že ministr Herman na Zaorálkova slova reagoval v tom smyslu, že mu je tento vazalský přístup vůči Pekingu protivný. „Mě si nekoupili českoslovenští komunisté před rokem 1989 a nekoupí si mě ani čínští komunisté," řekl.

To ale chápu. Nechat si totiž diktovat, s kým se kdo může anebo nesmí setkat, je poměrně hodně totalitní myšlení. Pan Herman má pravdu v tom, že je ministr svobodné vlády ve svobodné zemi a může si přijmout koho chce. Pokud to tedy není představitel jiného totalitního režimu. To se ale tady zrovna v případě Číny dělo. Ať je to jak chce, Čína je sice silná ekonomika, ale je to také totalitní režim. No a pokud se naši vrcholní představitelé státu setkávají s představitelem totalitního režimu a to se všemi poctami, tak pak nemohou zakazovat jinému členu vlády, aby se sešel s duchovním představitelem národa, který je sice součástí Číny, ale přitom to není žádný rozvraceč provádějící protičínskou separatistickou činnost. Navíc si musíme uvědomit, že dalajláma alespoň, co se týče jeho poslední návštěvy v ČR, přece nikdy nehovořil o tom, aby se Tibet odtrhával od Číny, ani nijak nebrojil proti čínskému vedení... proto mi připadá, že se kolem tohoto dělo zcela absurdní divadlo.