Byl jste jedním z lidí, kteří doprovázeli ostatky kardinála Josefa Berana z Říma do Prahy. Jaké jste měl pocity?

Vzhledem k tomu, že jsem zažíval pěknou atmosféru přímo v Římě při vyzvedávání ostatků kardinála Berana ve svatém Petru i příjezd zpět do České republiky, musím říci, že jsem se opravdu cítil hrdě jako Čech, jako věřící člověk. I tam jsem vnímal, že převoz ostatků se uskutečňuje skutečně ve velmi důležité a převratné době, takže možná proto se tak dlouho čekalo, než k vyplnění posledního přání Josefa Berana došlo. Samozřejmě i teď zaznívají hlasy, že měl raději zůstat pochován v kryptě svatopetrské baziliky, ale já jsem našel i články z exilového tisku, konkrétně Nového života, kde reagovali na pohřeb Josefa Berana. A tam bylo jasně řečeno, že se v podstatě i v případě té velké pocty, že je pochován v svatopetrské bazilice, jedná jen o dočasnou věc. Že to je jen na přechodnou dobu a že všichni doufají, že bude moci být pochován ve své katedrále. Já si skutečně myslím, že nakonec se na tyto věci postupem doby zapomnělo, a jsem rád, že se poslední přání kardinála Berana naplnilo.

Jak vnímáte, že se kardinál Beran, pronásledovaný a vězněný nacisty i komunisty, vrací domů zrovna v době, kdy se k moci opět dostávají komunisté?

Myslím, že poslední přání Josefa Berana se skutečně naplnilo ve vhodnou dobu. I když si myslím, že lepším prezidentem, než je Miloš Zeman, by byl Jiří Drahoš, i když jsem kritizoval Miloše Zemana za jeho inaugurační projev, teď velice dobře vystoupil na sjezdu KSČM v Nymburku, protože tam jasně a jednoznačně vyzval k důslednějšímu přehodnocení minulosti této strany. Nakonec i tohle považuji za zajímavé znamení současné doby, která je tak tekutá, tak velice složitá. Ale současně musím říci, že k žádné sebereflexi komunistických představitelů asi nedojde. Ovšem je dobře, že od prezidenta Zemana jasná slova na tomto sjezdu zazněla.

Nebyla to jen taková úlitba kvůli kritice, která se z mnoha stran ozývá kvůli prezidentově podpoře vládě tolerované komunisty? 

Samozřejmě bych si osobně dokázal představit, že by na sjezdu KSČM někdo z prezidentské kanceláře projev přečetl a prezident Zeman se mohl zúčastnit bohoslužby nebo přivítání ostatků Josefa Berana, což se nestalo. V delegaci byl pouze vedoucí zahraničně-politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. I když motivace prezidenta mohla být jakákoli, přesto je dobře, že slova Miloše Zemana na sjezdu komunistů zazněla. Nakonec docela jasně řekl, že žádný Vítězný únor nebyl, že to byl prohraný Únor. Představa vlády ANO a ČSSD za podpory komunistů, i když nebudou součástí vlády, je stále řešení velmi nestabilní a nejisté. V současné nestabilní geopolitické situaci, stačí si vzpomenout na nedávné rozdílné reakce všech tří stran na bombardování Sýrie ze strany koalice NATO, se v jakékoli vypjaté situaci může tato koalice rozpadnout. Jsem hodně na rozpacích, proč jde prezident zrovna touto cestou. Myslím, že stabilní vláda z toho nebude.

Proč si myslíte, že Andrej Babiš hledá podporu u komunistů, dokonce by mu – stejně jako prezidentovi – nevadila ani SPD, když před volbami tvrdil, že s ani jednou z těchto stran nebude spolupracovat, a přitom hned po volbách vytvořil ve Sněmovně hlasovací koalici právě s KSČM a SPD? I když se nabízejí i jiné možnosti, pro demokratické strany je překážkou jeho trestní stíhání. Jaké jsou podle vás důvody Andreje Babiše, že tak lpí na premiérské funkci?

To je otázka spíš na Andreje Babiše. Osobně si myslím, že se snaží sestavit jakoukoli vládu, která by nakonec mohla získat důvěru Sněmovny. Tím chce legitimizovat to, že bude vládnout s důvěrou. Sám teď viděl, že i v řadách hnutí ANO není nálada na to, aby se ANO spojilo k užší spolupráci s SPD, takže i on musí vidět určité limity pro vládní spolupráci. On sám se vyjádřil jinak k úderu v Sýrii, k vydání ruského hackera  Nikulina do Spojených států, než to udělaly ty dvě levicové strany, takže si myslím, že v zahraničněpolitických otázkách bude tato vláda velmi těžko hledat souzvuk. Ačkoli si ekonomicky vedeme stále velmi dobře, politicky jsme se celkem zbytečně ocitli v turbulencích. Ale zodpovědnost mají demokratické strany, protože tady je potřeba hledat koncensus, a ne neustále si podrážet nohy při koaličních jednáních. To platí jak pro ANO, tak samozřejmě pro demokratické strany. Ukazuje se, že vláda pod vedením Bohuslava Sobotky, byť je v současné době velmi kritizována, byla celkem stabilním obdobím naší české politiky.

Je jednou z mála, která vydržela čtyři roky.

Samozřejmě. Bohuslav Sobotka je terčem kritiky, ale zdá se, že kdyby došlo k zásadní obměně v sociální demokracii, což se stalo, a kdyby se lídři dohodli, tak si pořád myslím, že varianta trojkoalice ANO, sociální demokracie a lidovců není špatnou variantou. Čtyři roky fungovala a byla to doba docela slušné stability. Ty dnešní tahanice, hádky, útočení povedou k tomu, že si občané budou myslet, že politici nejsou k ničemu, že nejsou schopni se dohodnout a bude tady růst poptávka po nějaké autoritativní vládě, po vládě silné ruky. Vzroste nedůvěra k politikům a politice obecně. A to všechno pořád za fáze, kdy naše ekonomika je na tom dobře. Pak se obávám toho, co bude, až se ekonomice přestane dařit.

Ale největším problémem je pořád trestní stíhání Andreje Babiše, které je nepřekonatelnou překážkou pro řadu stran, mezi nimi i pro lidovce, o kterých jste jako vhodných kandidátech do vlády mluvil. Není to tak, že Andrej Babiš je ochoten sestavit vládu s kýmkoli, protože mu jde jen o udržení svého podnikání, a především o to, aby nebyli on a jeho rodina odsouzeni, jak tvrdí jeho největší kritici?

Myslím si, že ústupky musí udělat obě dvě strany. Jak vítěz voleb, tak strany, které budou usilovat o to, aby se na koaliční spolupráci dohodly. Můžeme se vrátit i do doby první republiky, kdy platilo jedno z hesel, které razil lidovec Jan Šrámek, že je potřeba koaliční spolupráci vysedět. A že platí heslo, dohodli jsme se, že se dohodneme. Díky tomu první republika nesklouzla k diktátorským metodám, protože tady vždycky byla vůle politických stran napříč politickým spektrem k obecnému prospěchu země, k obecnému prospěchu státu. Jako kdyby dnes strany zapomínaly na obecný prospěch státu, společnosti a hleděly si svých vlastních sobeckých zájmů. Což je samozřejmě škoda vzhledem k tomu, co se kolem nás děje.

Ale objevil se za první republiky u některého z lídrů politické strany tak závažný problém, jaký má Andrej Babiš?

Je třeba říci, že na tohle byla první republika citlivá. Byl na to citlivý i prezident T. G. Masaryk. Takže v okamžiku, kdy se objevila zpráva, že předseda Senátu Karel Prášek je zapleten do korupčních afér v lihovarnictví, dá se říci, že jen morální apel prezidenta Masaryka stačil k tomu, aby předseda Senátu rezignoval. Tady obecně byla větší míra citlivosti v české společnosti, takže se domnívám, že k etické kultuře v politice bychom se měli vracet. To platí pro všechny strany, nejen pro Andreje Babiše. Ale pokud se budeme dlouho točit na místě, tak to nemusí Andreji Babišovi přinést pozitivní body, ale naopak negativní. Může se stát, že se od něj začnou voliči odvracet, protože budou mít pocit, že není schopen dotáhnout věci do konce. Ale samozřejmě může nastat i opačný scénář, kdy Andrej Babiš může naopak získat daleko větší podporu, aby se s nikým nemusel domlouvat. Ale jak jsem si všiml z reakcí na Parlamentních listech, mnozí vaši respondenti začali zmiňovat, že se Andrej Babiš dostal do rozporu s očekáváními, která na něj byla kladena. Například v tom, jak se zachoval v zahraničněpolitických otázkách. Takže se může stát, že Andrej Babiš začne tu podporu ztrácet od těch voličů, kteří od něj očekávají jiná řešení a jiné vystupování.

Politická situace u nás je tedy složitá, komunisté získávají větší vliv, byť dosáhli v podzimních sněmovních volbách nejhoršího výsledku v historii. Proč jste rád, že zrovna v této době se ostatky kardinála vracejí do České republiky?

Věci jsou velmi úzce provázány. Ukazuje se, že i transfer ostatků může nakonec vyvolat velice silnou politickou reakci, která byla v podobě toho vystoupení kardinála Duky na sobotní bohoslužbě. Kardinál Beran sem přichází v době, která je zmatená, a on svým jasným postojem, který dával jak v době nacismu, tak v době komunismu, byl velkým příkladem. A může mluvit, i když bude mlčet v hrobce v kapli svaté Anežky. Je to věc, která by mohla posílit naši národní hrdost, naše vlastenectví. To potřebujeme, abychom byli sebevědomými vlastenci, a k tomu nám také může dávat příklad Josef Beran. A ještě bych rád reagoval na pana Valenčíka v Parlamentních listech, který kritizoval, že se veřejnoprávní média nevěnovala tomu, že Josef Beran přispěl k rehabilitaci mistra Jana Husa. S tím bych polemizoval, protože právě zrovna v mých vystoupench jak v Českém rozhlase, tak v České televizi akcent na ekumenismus Josefa Berana a na jeho vystoupení z roku 1965 zazněl.

Pan kardinál Dominik Duka je znám velmi přátelským vztahem k prezidentu Miloši Zemanovi, mnohdy byl za to kritizován i lidmi z církevních kruhů, například teologem Tomášem Halíkem. Překvapilo vás, že tentokrát kardinál Duka prezidenta kritizoval za to, že se účastnil sjezdu komunistů právě v den bohoslužby na počest kardinála Josefa Berana, kterého komunisté věznili?

Přiznám se, že mě to velice překvapilo. To říkám narovinu, protože i já jsem nedávno za některé kroky kardinála Duku nepochválil. Ale musím ho ocenit, možná pod vlivem toho, že tam byl s ním kardinál Beran, v duchu postoje „arcibiskupe, nemlč, nesmíš mlčet“ dal najevo i svůj kriticky zaměřený přístup k panu prezidentovi. Bylo vidět, že lidé v katedrále to velmi ocenili. Asi tak závažné politické vystoupení našeho církevního představitele nebylo od dob Františka Tomáška 25. listopadu 1989 při příležitosti kanonizace svaté Anežky. Já bych ho ale nechtěl redukovat jen na to, co zaznělo vůči prezidentovi a vůči komunistům. Zaznělo tam víc důležitých věcí, jako je ochrana rodiny, boj proti různým genderovým ideologiím, které se šíří i pod rouškou Evropské unie, zazněla tam i kritika divadelního představení v Brně, v němž je zneucťováno křesťanské náboženství navíc ve vztahu k islámu. Inspirace Josefem Beranem byla z vystoupení kardinála Duky zřetelná. A i z diskuse, která se kolem toho vytvořila, je vidět, že návrat Josefa Berana není důležitý jen pro církev, ale pro naši společnost jako celek.