Mluvíme nyní spolu o Koněvovi především kvůli kontroverzi, kterou vyvolává jeho socha v Praze 6. Zastupitelstvo tamní městské části včera rozhodlo, že socha se bude přesouvat. Jaká vlastně byla role maršála Koněva na východní frontě při osvobozování od nacistických vojsk? Jaké byly největší bitvy, které vedl?

Ivan Stěpanovič Koněv se účastnil bojů na východní frontě prakticky od jejich počátků. Nejprve velel armádě v době bitvy u Smolenska, kde došlo k obklíčení 300.000 sovětských vojáků. Pak byl postaven do čela Západního frontu (skupina několika armád), s nímž měl bránit útoku na Moskvu. Kvůli neúspěchu během bitvy u Vjazmy mu hrozila smrt (jeden z jeho předchůdců Dmitrij Grigorjevič Pavlov byl postaven před popravčí četu). Zachránil ho generál Georgij Konstantinovič Žukov. Za protiútoku u Moskvy Koněv vedl Kalininský front. Později řídil znovu Západní a Severozápadní front, přičemž nedosáhl velkých úspěchů. Úspěšný byl až v čele Stepního frontu během bitvy u Kurska a při pozdějších bojích na Ukrajině a v Polsku, kdy mu podléhal 2. ukrajinský a později 1. ukrajinský front. Jeho muži bojovali např. při obkličovací Korsuň-ševčenkovské operaci. Ve Lvovsko-sandoměřské operaci Němci poprvé bojově nasadili nejtěžší sériově vyráběný tank války Tiger II, ve Viselsko-oderské operaci jeho muži osvobodili koncentrační tábor Osvětim. Při tažení na Berlín (kde díky Stalinovi dostal přednost při dobývání německého hlavního města Žukov) se Koněvovi vojáci 25. dubna v Torgau na Labi setkali s americkou armádou.

Konkrétně v Československu Rudá armáda osvobodila značnou část území. V Karpatsko-dukelské operaci utrpěly osvobozující síly těžké ztráty. Co je známo o této operaci a Koněvově roli v ní?

Operace byla uspěchaná, bez náležitého plánování, přípravy a rekognoskace terénu. Šlo o politicky, nikoli vojensky motivovanou akci na pomoc povstání na Slovensku. Slovenské divize, mající obsadit horské průsmyky, byly Němci odzbrojeny a nezbývalo, než na připravená a opevněná německá vojska útočit čelně. Koněv si tyto problémy uvědomoval, byl však zvyklý plnit pokyny od Stalina. Prohlásil: „Buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme.“ Tomu odpovídaly i ztráty, které na sovětské straně činily 70.000 mužů (včetně 19.000 padlých) a téměř 2000 mrtvých u čs. sboru.

Mělo působení Koněva před rokem 1945 i své z dnešního pohledu temné stránky, které to byly?

Koněv po říjnové revoluci vstoupil do bolševické strany a stal se politickým komisařem u jednotek bolševické armády, mj. sloužil u obrněného vlaku na sibiřské magistrále. Zůstal v armádě a podařilo se mu uniknout čistkám v důstojnickém sboru na konci 30. let. Musel vnímat tehdejší realitu, mizeli jeho přátelé a známí, nemohl vědět, jak skončí sám. Tehdy začal „donášet“ na své kolegy, mj. i na Žukova.

A po roce 1945? V souvislosti se sochou v Praze 6 se nyní hovoří o Koněvově roli v potlačení maďarského povstání v roce 1956...

Po roce 1945 byl Koněv postaven Stalinem záměrně do čela armády na místo Žukova. V roce 1950 ho ovšem nechal sesadit a na velitelské funkce se vrátil až po Stalinově smrti. I to svědčí o Stalinově ambivalentním postoji k úspěšným velitelům. Zřejmě se obával jejich popularity. Koněv také potom předsedal soudu se Stalinovým šéfem tajných služeb Lavrentijem Pavlovičem Berijou, který byl odsouzen k smrti. Stál v čele sovětské armády při brutálním potlačení maďarského povstání. Propaganda události v Maďarsku líčila jako útok na komunismus, nový střet s fašismem (Maďaři za války bojovali jako spojenci Německa) a ukazovala brutalitu tehdejších událostí.

• Přečtěte si rozhovor o Koněvovi se spisovatelem Václavem Junkem

Mohl si Koněv v Maďarsku počínat jinak?

Každý jiný sovětský velitel na Koněvově místě by si nejspíše počínal stejně. Vzpomeňme na jeho spolubojovníka z války Konstantina Konstantinoviče Rokossovského, který v té době vedl tvrdé potlačení dělnických nepokojů v polské Poznani, a snažil se neúspěšně prosadit zapojení sovětské armády.