František Kriegel se kvůli svému principiálnímu postoji během událostí pražského jara stal symbolem. Za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva, občanské svobody a demokracii se v Česku každoročně uděluje cena nesoucí jeho jméno. Kriegel za svůj postoj ale nesl konkrétní důsledky. Dostal se někdy pod tlak svého okolí, aby ze svých postojů slevil? Litoval někdy?

František Kriegel musel cítit tlak na svoji osobu již v průběhu pražského jara, a to jak ze strany promoskevských konzervativců v Československu, ať již z řad politiků či StB, tak ze strany moskevského vedení, které opakovaně žádalo o jeho odstranění z funkce. Leonid Brežněv dokonce Kriegelovo fungování v předsednictvu ÚV KSČ a ve funkci předsedy Národní fronty označil za jeden z důvodů, proč je nutné v ČSSR vojensky zasáhnout.

Kriegel proto patřil k prvním internovaným po invazi pěti armád Varšavské smlouvy. Sověti souhlasili s jeho propuštěním až poté, co se československá strana zaručila, že brzy opustí funkce. Již v hlavním městě Sovětského svazu tak na něj byl vyvíjen nátlak, i ze strany členů čs. delegace, aby podepsal známý moskevský protokol. On však odolal, jako jediný odmítl podepsat, přestože nemohl vědět, zda pro něj nebude mít odmítnutí fatální následky, své názory potvrdil při podpisu smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu. Svých postojů nikdy nelitoval, což potvrdil i podpisem Charty 77.

Od narození Kriegela uplynulo 110 let. Jak se hodnocení této osobnosti v posledních dvou dekádách proměnilo?

František Kriegel je vnímán v podstatě jako symbol odvahy a boje za demokracii. Byl nesporně osobně velice statečný, což potvrdil během občanské války ve Španělsku, později v Číně, v srpnu 1968 i poté, kdy se zapojil do aktivit disentu, přestože věděl, že je pod kontrolou Státní bezpečnosti.