Nyní se vedou řeči nad údajným fiaskem V4 při jednáních o rozdělení pěti vedoucích postů v Evropské unii. Všechny totiž byly obsazeny „starými“ členskými státy. Jde skutečně o prohru V4, nebo šlo o předem prohraný boj, neboť karty jsou od začátku rozdány jinak a v EU má jednoduše silnější hlas někdo jiný?
První základní matematická úvaha: jestliže se mezi 27 členskými státy (Británii nepočítám, ta o žádné křeslo neusilovala) rozdělovalo pět křesel, muselo minimálně 22 států vyjít zkrátka.
Jiná věc je, že bez postů skončily celé regiony. Kromě Visegrádské čtyřky také celá Skandinávie, Pobaltí a Balkán. V tomto nejsme výjimeční.
Nicméně netruchlil bych. Zabránit nástupu Franse Timmermanse do čela Evropské komise je podle mého názoru úspěch. Kdybych to přirovnal k soukromému životu, nevyhráli jsme v loterii, ale podařilo se nám nezlomit si nohu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs