Nyní se vedou řeči nad údajným fiaskem V4 při jednáních o rozdělení pěti vedoucích postů v Evropské unii. Všechny totiž byly obsazeny „starými“ členskými státy. Jde skutečně o prohru V4, nebo šlo o předem prohraný boj, neboť karty jsou od začátku rozdány jinak a v EU má jednoduše silnější hlas někdo jiný?

První základní matematická úvaha: jestliže se mezi 27 členskými státy (Británii nepočítám, ta o žádné křeslo neusilovala) rozdělovalo pět křesel, muselo minimálně 22 států vyjít zkrátka.

Jiná věc je, že bez postů skončily celé regiony. Kromě Visegrádské čtyřky také celá Skandinávie, Pobaltí a Balkán. V tomto nejsme výjimeční. 

Nicméně netruchlil bych. Zabránit nástupu Franse Timmermanse do čela Evropské komise je podle mého názoru úspěch. Kdybych to přirovnal k soukromému životu, nevyhráli jsme v loterii, ale podařilo se nám nezlomit si nohu.

Jak hodnotíte výsledek jednání o novém předsedovi Evropské komise, kterým by se měla stát Němka Ursula von der Leyenová? Co to znamená pro Evropskou unii? Proč se neprosadil žádný tzv. spitzenkandidát?

Metodu, kterou byla Ursula von der Leyen vybrána, nemohu v žádném případě chválit. Připomíná vytažení králíka z klobouku. Navíc „králíka“, jehož dosavadní působiště (německé spolkové ministerstvo obrany) je vyšetřováno komisí Spolkového sněmu kvůli značně vysokým nákladům na fakturované služby externích poradenských firem. 

Na druhou stranu, systém „spitzenkandidáta“ nefungoval zase tak dlouho, reálně jen od roku 2014. Je to Německem inspirovaný systém, který už tehdy některým zemím neseděl. Odpor k systému „spitzenkandidátů“ byl snad jedinou věcí, na které se v posledních týdnech shodli i Macron a Orbán. A tím, jak se za Junckera fungování Evropské komise zpolitizovalo (dříve připomínala spíše úřední výkonný sbor), bylo patrné, že tento systém nemá před sebou dlouhou existenci. Proti Francii v EU těžko něco prosadíte.

Výběr člověka, který vůbec nekandidoval, je ale opačný extrém. Dokonce i Juncker kritizoval tento proces jako nedostatečně transparentní.

Jaké hodnoty reprezentuje Ursula von der Leyenová?

Ve vztahu k EU rozhodně další integraci. V rozhovoru pro Die Zeit řekla, že si přeje, aby její vnuci žili ve federalizované Evropě, a podporuje vznik společné evropské armády. Nevím ale, jak si přesně představuje její funkčnost a akceschopnost. Po šesti letech jejího mandátu na německém ministerstvu obrany se technický stav bundeswehru nedá podle mého názoru popsat žádným lichotivým slovem. 

I do českých médií se dostala např. zpráva o tom, že příslušníci německých jednotek museli roku 2014 při mezinárodním cvičení „Noble Ledger“ v Norsku cvičit s načerno natřenými košťaty nasazenými na vozidla místo hlavní kulometů, protože ty hlavně prostě neměli. Vidět tohle polní maršál Rommel, spáchal by sebevraždu podruhé a bez donucení...

Pokud bude výstavba a výzbroj budoucí evropské armády postupovat podle stejného vzoru, neumím si představit nepřítele, který by se jí bál.