Začněme Hongkongem, čínským územím pod zvláštní správou. Ten zažívá už více než dva měsíce velké demonstrace. Začaly nejspíš jako protest proti zákonu o vydávání trestně stíhaných do pevninské Číny a teď se převrátily v obrovské nepokoje. Co vy na to?

V poslední době jsem v Hongkongu nebyl. Nicméně jsem samozřejmě slyšel zprávy o tamních nepokojích. Čína praktikuje speciální politiku „jedna země, dva systémy“, nicméně ve vnitrozemní Číně máme socialistický systém. Vláda se ale vždy bude zabývat tím, jak zlepšit životní podmínky tamních lidí. To zahrnuje i rozvoj tamních sociálních, ekonomických a kulturních podmínek.

Když se budeme zamýšlet nad nepokoji v Hongkongu, tak si musíme uvědomit, že na nepokojích se podílejí hlavně mladí lidé. Proč se to děje? Myslím si, že hlavním důvodem je ekonomická polarizace. Protože v Hongkongu dochází k otřesu ekonomické základny. Protože tam dochází k rychlému růstu cen bydlení a životní podmínky se k tomu přiměřeně nezlepšují. I když mladí lidé pracují tvrdě, nemohou si dovolit zaplatit ceny tamních bytů. A hlavně to, podle mého mínění, staví tamní mladé lidi do zoufalého postavení. Když to porovnáme s vnitřní Čínou, tak zde by se tyto věci nestaly.

Jak lidská práva definujete pro své studenty na Nankchajské univerzitě?

Jde o práva, která by měla každá lidská bytost užívat. A každý z nás si je ohledně lidských práv roven. Jde ale o důstojnost a charakter. To, jaké druhy práv lidé opravdu mají, může být závislé na politických, ekonomických, sociálních a kulturních aspektech. Nelze některá lidská práva nadřazovat jiným. Občanská práva jsou stejně důležitá jako práva pro specifické skupiny, třeba ženy a děti. Nicméně dalším aspektem lidských práv jsou kolektivní práva. Ta se vztahují na rozvoj v oblasti ekologických a etnických práv.

Nicméně dnes se oblast lidských práv stává předmětem politické soutěže. Jak to vnímáte?

Západní svět a Čína sdílejí rozdílné pohledy. Na Západě je tradiční pochopení lidských práv jako občanských a politických práv. Nicméně Západ se až tak moc nestará o ekonomická, sociální a kulturní práva.

Čína považuje rozvoj lidských práv za esenci rozkvětu všech lidských práv. Pomáháme rozvoji práv, která jsou spojena s rozmachem sociálních vymožeností, která zahrnují třeba právo na vzdělání a tak dále. Prostě posílení rozvoje základních životních prostředků.

Na Západě jsou za bojovníky v oblasti lidských práv považováni například Matka Tereza, prezident Václav Havel a mnoho dalších. Jaké vy uznáváte osobnosti, které se nejvíce zasloužily o vývoj v oblasti lidských práv?

Uvědomování si lidských práv představuje prostředí s řadou praktických podmínek. Například stabilitu společnosti, rozvoj ekonomiky, ale i harmonii mezi různými etnickými skupinami a náboženstvími.

Podle mě jsou dva typy lidskoprávních bojovníků. Ti, co bojují jen za určitá lidská práva, například za svobodu slova. Nicméně si většina z nich při této snaze neuvědomuje, že je třeba nejdříve působit na společnost a stabilizovat ji. Na konci se proto dočkají spíše zklamání, a ne toho, co očekávali.

Druhý typ jsou lidé, kteří opravdu prosazují vývoj v oblasti lidských práv. V Číně to jsou lidé, kteří se zasloužili o vznik Institutu lidských práv na Čínské univerzitě politické vědy a zákona, Centra pro studia lidských práv na Nankchajské univerzitě a dalších organizací.

Na Západě je jako symbol bojovníka za lidská práva také brán Tändzin Gjamccho, tedy čtrnáctý dalajláma. Každý rok se v některých českých městech kolem desátého března objevuje na radnicích tibetská vlajka...

Dalajláma má své náboženství, věří v buddhismus. Nicméně používá víru v toto náboženství, aby spustil separatistické tendence v Číně. Přesněji, aby oddělil Tibet od Číny. Jen kvůli tomu v Tibetu vznikají nepokoje a nestabilita. Dalajláma je podle mě vůdce otroků. On nikdy neoddělil náboženství od politiky, takže je vládcem Tibetu stejně jako duchovním vůdcem. Jde tedy o vůdce svých otroků. Tibeťané jsou jeho otroky. Když se tedy podíváte na jeho identitu, nemůžete jej pokládat za lidskoprávního bojovníka.

V České republice je Čína nejvíce kritizována za obchody s lidskými orgány. Jaké je vaše mínění v této otázce?

Jsem šéfredaktorem Modrých knih lidských práv. Od roku 2011 je každý rok publikujeme. A předchozí rok jsme publikovali dlouhou stať o transplantacích a dárcovství lidských orgánů. V minulosti Číny některé praktiky ohledně lidských orgánů opravdu nebyly velmi jasné, ale dnes má Čína ohledně darování a transplantování lidských orgánů velmi přísné zákony. Ty se zakládají na dobrovolné vůli dárce.

Nyní jsou podobné aktivity hodnoceny jako protizákonné a ilegální. A vláda se na tyto věci bude speciálně zaměřovat.