Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení. Je to dobře? Jakou má šanci proti svým protikandidátům? Jak popsat část národa, která ho podporuje, a jak tu, která ho nepodporuje? Rozděluje společnost Zeman, nebo jeho odpůrci? Kdo z pelotonu kandidátů má vaši podporu? Martin Fendrych napsal, že jakýkoliv slušný kandidát má šanci Zemana porazit, protože nejsme země nenávistníků. Michal Horáček řekl, že bude vystupovat proti všemu, co Miloš Zeman ztělesňuje, protože naše země má na víc. Souhlasíte? A co říkáte prohlášení prezidenta, že vlastně žádnou kampaň vést nebude, nebude chodit do TV diskusí a nebude útočit na protivníky ani útoky opětovat? Kritici tvrdí, že bude zneužívat ke kampani své krajské návštěvy, služby Jiřího Ovčáčka či zahraniční cesty. 

Tak to je celá baterie otázek. Jejich jádrem je proč, a hlavně na jakých tématech Miloš Zeman společnost rozděluje. Řekněme, že má asi 20 % skalních fandů a 20 % těch, kteří mu, slušně řečeno, nemůžou přijít na jméno. A co zbylých 60 % voličů? To je zcela zásadní otázka. Proto vynechám z dalších úvah bezpochyby také důležitá, ale přesto nakonec podružná témata, jako je slovník pana prezidenta, to jakými lidmi se obklopuje, jeho minulost v politice, i jeho současné přešlapy nebo pro mnohé těžko skousnutelný politický pragmatismus… Nic z toho totiž nebude rozhodující, ať se těch 20 % zatvrzelých protivníků bude snažit sebevíc. 

Podle mého názoru se štěpící linie volebních preferencí nejen v prezidentské volbě čím dál zřetelněji vede mezi těmi, kteří jsou přesvědčeni, že stávající politicko-ekonomický systém má možná nějaké mouchy, ale je jinak ten nejlepší z nejlepších (nazvěme je třeba elitáři) a mezi těmi, kteří vidí, že stávající systém je neudržitelný a spěje k soft a později možná i hard totalitě nadnárodních korporací (říkejme jim třeba neelitáři). Je jasné, že většina těchto lidí nevidí celý kontext, ale vnímá velmi kriticky situaci skrze konkrétní témata a indicie: neřešení migrační krize, uměle přiživovaná eskalace napětí s Ruskem a Čínou, začínající cenzura v médiích, ostrakizace nepohodlných, oklešťování občanských svobod salámovou metodou, uvědomění, že globalizace má své poražené a že jich je většina… Mimochodem, velmi mi to připomíná konec osmdesátých let, kdy tehdejší elitáři také ztratili kontakt s realitou a postupně se stali „kůly v plotě“. Historie se bohužel opakuje a je to o to smutnější, že z mnohých tehdejších nositelů změn se stali současní udržovatelé již evidentně nefunkčního systému. Zpět k Zemanovi.