Minule jsme spolu mluvili po zásahu policie ve vaší restauraci Šeberák, protože jste otevřel navzdory vládním opatřením. Pokutu jste nedostal, očekával jste předvolání magistrátu. Jak to dopadlo?

Magistrát mi dal pokutu, ale ne jako právnické osobě, ale jako osobě fyzické. To znamená, že se snaží ohnout zákon tak, že sice jsem jednatel společnosti, ale já jsem fyzicky otevřel dveře, takže jsem za to odpovědný, což ale postrádá smysl celého s. r. o. Takže mi dali patnáct tisíc pokutu a podali jsme proti tomu odpor.

Takže vás nepokutovali jako podnikatele, ale jako soukromou osobu.

Ano, přesně tak.

Vy jste zmínil, že to nedává smysl, protože porušení nařízení bylo v rámci vašeho podnikání?

Přesně tak.

Firma sama dveře neotevře, nemá ruce.

Přesně tak.

Tehdy jsem se vás ptala, jestli budete v tomto způsobu odporu pokračovat a zda budete mít otevřeno. Řekl jste mi, že ano, že musíte, protože jde o přežití. Jak to děláte? Otevřel jste od té doby?

Ano. Tohle stanovisko se nemění a konečně po zásahu právníků z celé země, kteří se k nám přidali, jsme udělali rozbor situace a situace je následovná: fakticky porušujeme vládní nařízení tím, že obsluhujeme, ale pak nenajdete v zákonech trest za porušení. Něco jako: vy jste kradl, ale my vám neřekneme, co se stane, když to ukradnete. Vláda vše sice krásně vymezila svým nařízením, ale bohužel už zapomněla, že jakékoliv jejich nařízení musí mít oporu v zákoně. A tady ta opora chybí.

To znamená, že i přesto, že máte otevřeno a není to v rámci nouzového stavu povoleno, nemají se v zákoně o co opřít, aby vás potrestali?

Ano, tak to přesně je. Samozřejmě nejsem tím, kdo by chtěl lámat jakékoliv řády a pravidla, ale tohle nevychytali. Myslím, že celé vládní nařízení nedělala legislativní rada vlády, ale dělala to parta těch pěti lidí.