Současné tempo rozvolňování omezení je podle některých lidí příliš rychlé a změny přicházejí zbytečně naráz. Najdou se ale i tací, kteří se domnívají, že by již mělo být dávno po nouzovém stavu a další pokračování těchto opatření jen poškozuje ekonomiku. Je postup vlády v pořádku? A který přístup je vám bližší?

Postup vlády zcela schvaluji a podporuji. Čísla v České republice totiž ve srovnání s jinými zeměmi jasně ukazují, že se u nás relativní tvrdost přijatých opatření vyplatila. Samozřejmě že při jejich zavádění došlo k řadě chyb (patří mezi ně třeba opakovaná změna otevírací doby obchodů pro seniory), ale ty jsou vzhledem k rychlému tempu, v němž bylo nutné jednat a rozhodnout, odpustitelné.

Ministryně financí Alena Schillerová navrhuje navýšit deficit státního rozpočtu na 300 miliard korun. Je to správné? Je to hodně, nebo málo? Má stát pomáhat úplně všem, kteří teď natahují ruku?

Podle mého názoru by měl stát vynaložit maximum financí, co může, na záchranu podnikatelů, udržení zaměstnanosti a podporu lidí, kteří se kvůli koronaviru dostali do nelehké životní situace. Zda je 300 miliard hodně, nebo málo, si nedovoluji soudit, nemám dostatečné podklady. Osobně se ale domnívám, že to bohužel může být stále málo, protože nedokážeme predikovat délku a hloubku nadcházející krize. Na druhou stranu by měl stát hledat cestu, jak pomáhat opravdu jen těm, kdo to potřebují. Vyvážit obě roviny je však velmi těžké.

Pražský městský soud zrušil s účinností od 27. dubna čtyři nařízení Ministerstva zdravotnictví, která omezovala volný pohyb osob, obchod a služby. Prý mohl být narušen princip demokratického státu. Lze brát jako selhání Babišovy vlády, že zmíněná opatření vyhlásila na špatném základu, nebo jde o projev přílišné moci soudů a ve výjimečné situaci, jako je tato, měl soudce postupovat mírněji?

Nejsem právník, do těchto spekulací bych se tedy nerad pouštěl. Každopádně věřím, že žijeme v právním státě, v němž jsou všechny tři složky moci vyvážené, a není proto namístě jakkoliv zpochybňovat nezávislost soudů včetně jejich rozhodování.