Letos je to právě padesát let od okupace naší republiky vojsky Varšavské smlouvy. Vzpomenete si ještě, co jste ten den, kdy vojska přijela, dělal? A hlavně, vzpomenete si na pocity, co jste tehdy prožíval?

Bylo mi jedenáct, pamatuji si tanky v Českých Budějovicích, taky si pamatuji na to, že jsme s kamarády psali křídou na silnice „iditě domoj“. Tehdy se hodilo, že jsem měl ve škole od třetí třídy ruštinu.

Někteří lidé na invazi reagovali tak, že emigrovali za hranice. Ať už hned po příjezdu okupačních vojsk, nebo v následujících letech. Vy jste nikdy podobné úmysly neměl?

Každý, kdo v naší generaci něco uměl, o něco se snažil a chtěl něco dělat či dokázat, o tom přemýšlel, já taky. Spousta mých kamarádů utekla, já zůstal a byl jsem rozhodnutý, že strávím život skládáním muziky ve sklepě v našem rodinném domě. O to víc jsem si užil sametovou revoluci. Bylo to, jako by po letech vyšlo slunce.

Obrovskou diskuzi vyvolal v minulých dnech šéf KSČM Vojtěch Filip, který uvedl, že za invazi v roce 68 mohou hlavně Ukrajinci. Řekl: „Tehdy byl v politbyru Sovětského svazu pouze jeden čistokrevný Rus, a ten hlasoval proti invazi. Brežněv byl z Ukrajiny. Většina invazních armád byla ukrajinská. Co na to říct?

V politbyru jsem neseděl, ale tanky jsem tu viděl a také vím, kolik to náš národ stálo životů, zničených rodin a utrpení. Vojtěch Filip není pro mne člověk, kterému bych cokoli věřil, je to vulgární populista. Komunisté mají zřejmě někde školu, kde se učí obelhávat lidi.