Z iniciativy poslankyně hnutí Trikolóra Zuzany Majerové Zahradníkové se Poslanecká sněmovna měla zabývat návrhem novely azylového zákona, který Ministerstvo vnitra poslalo do připomínkového řízení. Při hlasování o zařazení tohoto bodu na jednání se však 129 ze 182 přítomných poslanců zdrželo hlasování a návrh tak neprošel. Ze zkušenosti bývalého poslance můžete odhadnout, co zpravidla zákonodárce vede k tomu, aby v tak masívním počtu dali najevo, že na věc nemají názor?

A vy si myslíte, že má většina našich poslanců opravdu vlastní názor, případně že ti, kdož ho výjimečně mají, mohou svůj vlastní názor projevit? Já nikoli. Sedí v Parlamentu za své partaje a názor na danou problematiku se tvoří ve vedení politických seskupení ve spolupráci s různými „šedými eminencemi“. Disciplína je zajištěna naším volebním systémem a každý, kdo by měl „vlastní hlavu“, je bez milosti vyobcován, zpravidla v dalším období nezvolen.

V tomto konkrétním případě účastníci hlasování možná ještě nedostali instrukce. Z ANO proto, že si šéf ještě neudělal čas, aby svůj názor vyjádřil, z ODS proto, že strana v poslední době pod vedením předsedy Fialy neví kudy kam, obrací se jako na obrtlíku a mění svoje názory nejen na imigranty, ale například i na ekologii a tak dál. Ale třeba neúčast poslanců za ČSSD, když novelu navrhuje jejich předseda, fakt nechápu.

Novela je reakcí na letošní rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého se i cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit. Ozývají se ale protichůdné hlasy na to, zda je Česká republika povinna na tento verdikt reagovat tak, že ho promítne do vlastní legislativy. Jak tomu tedy je?

Myslím, že pouhé rozhodnutí Evropského soudního dvora, na rozdíl například od norem přijatých Evropským parlamentem, vymahatelné opravdu není a viděl bych to spíš na další horlivou iniciativu ČSSD v osobě ministra Hamáčka. ČSSD vždy plnila byť i nevyslovená přání Bruselu a nyní, kdy fatálně ztrácí půdu pod nohama, hledá jakákoli nová témata, kterými by oslovila veřejnost.

Pojďme k samotné novele azylového zákona, která zavede institut strpění cizinců ze třetích zemí na našem území. Přijde mi jako hra se slovíčky, když se uvádí, že dotyčná osoba například nebude mít nárok na azyl, ale přesto bude moci zůstat, protože jí nadále zůstanou práva uprchlíka. Znamená to, že od schválení novely už bude moci na našem území přebývat kdokoli?

Úplně ne, ale tak nějak by to v podstatě bylo. Institut strpění, i když u nás již existuje – viz nemocné osoby a tak dále – se podle návrhu má rozšířit i na ty osoby, které by například kvůli svojí kriminální činnosti neměly nárok na azyl. Práva strpění by ale podle novely využít mohly.