Za pár dní tady máme konec roku 2017. Co se podle vás za posledních dvanáct měsíců v České republice povedlo a co naopak nepovedlo? Co by náš stát potřeboval?
Na konci roku patrně každý z nás bilancuje, co se mu podařilo a co nikoliv. Jak je to u mne doma, vím dobře, ale nejsem takový expert, abych byl schopen to posoudit „státotvorně“. Moje odpovědi berte jen jako posouzení obyčejného, normálního občana.
Bezpochyby nejdůležitější událostí roku byly podzimní volby do Poslanecké sněmovny. Nebudu opakovat jejich výsledky. Právě ale výsledek voleb mně, a myslím i řadě našich občanů, ukázal ještě jinou věc. Nedemokratičnost naší společnosti.
A je opravdu zvláštní, že nejvíce proti demokratickým výsledkům křičeli ti, kteří mají (nemohu říct jinak) plnou hubu demokracie. Zejména ti, které pan prezident označuje souhrnným názvem „pražská kavárna“. Tito hlásači demokracie náhle proti demokratickým volbám křičeli nejvíc. A je mi líto, že je mezi nimi, bohužel, i řada mých kolegů.
ANO vyhrálo volby s velkou převahou, což se nelíbilo především stranám, které moc neuspěly a které celou dobu vedly proti ANO masivní kampaň.
A to je zase pozitivum uplynulého roku, že přes tu cílenou masáž médií, zejména ČT, se ukázalo, že český člověk není blbý a umí myslet vlastní hlavou. A to mě potěšilo, na rozdíl od pana Svěráka, který hlásal do éteru, že český národ ztratil rozum. Já myslím, že naopak vycvičen minulorežijními pohádkami hned tak na něco neskočí.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
