Do jaké míry jste obeznámen s moskevskou podporou národnostních menšin jako třeba Rusínů a dalších, přes něž se větší země dobře rozdrobují, na Ukrajině?

Je to těžké komentovat. Nemám fakta k tomu, abych řekl, že Rusko podporuje Rusíny či jiné menšiny. Rusko nicméně vybudovalo v minulém roce silnou síť proruských neziskových organizací na Donbase a na Krymu. Na západní Ukrajině je situace jiná. Podle mě je ale největším nebezpečím, jak Putin prohlásil, že politické hranice nejsou důležité. To je jeho vzkaz. Hlavní vzkaz z Ruska. Jde o jakýsi koncept ruského světa. Vlastně tím vyjádřil, že je Rusko víc než Ruská federace. Tato ruská civilizace prostě podle Putina přesahuje hranice a může si uzurpovat území, jaké se jí zlíbí. To je velmi nebezpečné. Totalitarismus ve dvacátém století byl podobný. Německý nacionalismus měl už před Hitlerem podobné myšlenky. Tady je německý svět, musíme ho rozšířit o Československo, Rakousko a tak dále.

Když byl obsazen Krym a začal konflikt na Donbase, mnoho českých politiků to přirovnávalo k zabrání Sudet nacistickým Německem či k okupaci Československa z roku 1968. Nejsou historická přirovnání již ve své podstatě zavádějící?

Myslím si, že se historie neopakuje a vždy jde o něco jiného. Nejsem přítelem prohlášení, že Putin je jako Hitler. To není pravda, protože situace je jiná. Nicméně můžeme hovořit o paralelách. Když porovnáváme nacismus a putinismus, tak jak už jsem říkal, nacismus podle Němců ve své době přesahoval běžné hranice. To samé si myslí Putin o ruské civilizaci. To je nebezpečný koncept. Podle tohoto konceptu můžeme říct, že římská civilizace má své místo v Libyi anebo až v Gruzii. Španělská civilizace je třeba v Argentině. A tak dále. Paralely jsou zřejmé. Německo začalo druhou světovou válku provokací na polské hranici. Útočilo, aby ochraňovalo, jak se tehdy říkalo. Rusko dělá to samé.

Jak je možné, že mezi Ruskem a Ukrajinou vyrostla za pouhého půldruhého roku taková nenávist?

Jak byste reagoval na lidi, kteří napadnou vaši zemi, část z ní si ukrojí a v jiné vyprovokují krvavý konflikt? Samozřejmě byste je nenáviděl. Z ukrajinské strany je to podle mě tedy dost pochopitelné. Když vzpomeneme na Euromajdan, tam se nenávist k Rusku neprojevovala. V prosinci 2013 se tam objevil vánoční stromeček. Pod ním se konala různá kázání. V jednom z nich se pravilo, že nejsme proti Rusku, ale jsme proti Putinovi. Ostatně spousta těchto kázání byla v ruštině a nebyl s tím problém. V Charkově, Dněpropetrovsku, Oděse se hovoří rusky. Mnoho ukrajinských charitativních pracovníků a vojáků mluví rusky. Většinou jde ale o lidi, kteří jsou proti válce, Putinovi, ruské agresi. Takže zde máme situaci, že mnoho rusky mluvících je proti ruskému projektu bezpráví, ne proti Rusku. To je Putinova strategie, že všude, kde se hovoří rusky, je Rusko. Je to mylná strategie.

Nemyslíte si, že velkým problémem současného Ruska je neexistence řádné opozice k Putinovu režimu?

Nicméně ani Němcov nebyl tak silným lídrem opozice, jak se dnes říká. Ano, to je tragédie ruské opozice, že nemá žádného silného a charismatického lídra.

Jsou současné sankce uvalené na Rusko Evropskou unií dostatečné?

Samozřejmě, že nejsou. Evropské reakce jsou velmi opožděné. Myslím si, že by se mělo jít dál. EU by měla omezit import ruského plynu a nafty. Evropa bez toho přežije a Rusko to velmi poškodí. Tyto scénáře podle mě budou podobné jako při kolapsu Sovětského svazu. Nejdřív SSSR vpadl do Afghánistánu, pak tam začal zbytečnou válku, Západ na něj uvalil sankce, ceny vzrostly a nakonec přišel kolaps. Je tam jedna odlišnost. Sovětský svaz to tehdy udělal bezmyšlenkovitě, takže lidé byli zklamáni. Nyní ruská propaganda vytváří v lidech pocit hrdosti a vítězství s tím, že imperialismus nepřežije.

Jak nahlížíte na vstřícnost českého prezidenta Miloše Zemana k Vladimiru Putinovi?

Mrzí mě to. Je to velké zklamání pro všechny Ukrajince. Nerozumíme tomu, jak se důležitý představitel země s podobnými zkušenostmi v roce 1968 může takhle chovat. Nicméně zahraniční politiku u vás vytváří hlavně premiér.

Bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se již několikrát vyjádřil, že by EU měla začít Ukrajinu podporovat dodávkami zbraní. Co vy na to?

Má pravdu a Evropská unie by se toho neměla bát. Podívejme se na napadení Finska Sovětským svazem v roce 1939. Finsko bylo v dost těžké situaci, mělo mnoho obětí a přežilo hlavně kvůli tomu, že ho zbraněmi podporovaly západní země. Když se podíváte na občanskou válku ve Španělsku, tak proč v ní generál Franco vyhrál? Protože mu němečtí nacisté a italští fašisté dodávali zbraně. Každý podobný konflikt tedy spočívá v tom, jak velcí a silní hráči na světové šachovnici tu kterou zemi podporují zbraněmi. Rusko podporuje separatisty zbraněmi velmi silně. Na Donbase se třeba používá zbraňový systém Grad, něco mnohem silnějšího než legendární „Kaťuša“, který tam dodávají Rusové. Ukrajina se proti tomu neubrání. Ukrajina se snaží vytvořit hranice mezi okupovanými územími a svobodným teritoriem, protože si uvědomuje, že nemá šanci tato území vojenskou silou získat zpět. Dnes se vedou tvrdé boje kolem Mariupolu.

Stále se hovoří o tom, že když Rusko napadne Pobaltí, rozpoutá tím jadernou válku s NATO. Dojde k tomu?

Podívejte, ono nejde o žádné science fiction. Když se podíváte na ruská média, co hlásají, uslyšíte romantizaci nukleární války. Na prvním programu Dmitrij Kyselov, což je hlavní ruský propagandista, říkal, že Rusko promění Ameriku na radioaktivní popel. K tomu tam promítali obrázky, jak ruské rakety ničí USA. Jestli jsou to blafy nebo ne, těžko říct. Nicméně bychom na to měli být připraveni.

Kdo je Volodymyr Jermolenko

Ukrajinský filosof, esejista a analytik. Je absolventem hlavní francouzské instituce pro výzkum a vyšší vzdělání – Školy pokročilých studií v sociálních vědách (EHESS) a učí na Národní univerzitě v Kyjevě – Mohyla akademii. Napsal knihu Vypravěč a filosof: Walter Benjamin a jeho doba o německém filosofovi a kulturním kritikovi. Podle Jermolenka existují dvě Evropy. Evropa pravidel a směrnic a Evropa, která bojuje za evropské ideje. Současné dění na Ukrajině podle něj ukazuje, že se evropské ideje rozšířily za formální hranice Evropské unie.