Švédská aktivistka Greta Thunbergová přednesla na klimatickém summitu OSN v New Yorku projev v rámci akce proti globálnímu oteplování. Ostře se pustila do politiků mimo jiné slovy: „Jediné, o čem vy dokážete mluvit, jsou peníze a pohádky o věčném hospodářském růstu“. Pokud by na ni politici dali, je vůbec představitelné, že by jednotlivé ekonomiky začaly najednou cílit místo k hospodářskému růstu k hospodářskému poklesu? Co by z toho vzešlo?

Ze slečny Grety mluví neinformovanost. Ekonom ví, že ekologické chování a hospodářský růst jsou propojené nádoby. Jsou-li lidé chudí, nějaká ekologie je vůbec nezajímá, zajímá je holé přežití. Proto jsou země jako Čína nebo střední Afrika zahrabané v plastech a odpadcích. Teprve když lidé zbohatnou, začnou je zajímat i subtilnější věci, jako je třeba ekologie. Nejčistší prostředí proto mají lidé v zemích bohatých.

Greta, její vyznavači a vůbec všichni socialisti sice ve svém uvažování mají mnoho logických chyb, ale jedna logická díra je zvlášť zásadní: Oni obviňují hospodářský růst a potažmo peníze z toho, že díky nim dochází ke klimatickým změnám. Tvrdí, že musíme hospodářský růst a peníze omezit či zastavit, abychom tím zastavili klimatické změny.

V realitě za prvé klimatické změny nezastavíme a snaha o to je úplně marná. My se klimatickým změnám musíme přizpůsobit.

A za druhé hospodářský růst a peníze nejsou zhoubou, nýbrž naopak pomocnou rukou ekologie. Peníze a prosperita nejsou nemravné, právě naopak. To právě díky nim máme sílu i motivaci chovat se ekologicky. Pokud by lidstvo začalo poslouchat Gretu, pokud by vlády podle jejích požadavků začaly vše regulovat – skončili bychom v socialismu, zchudli a jakákoliv ekologie by šla k šípku.

Pokud tedy preferujeme hospodářský růst, za jak varovné pro českou ekonomiku máme považovat skutečnost, že tři spolkové země v sousedním Německu už se ocitly v recesi? Co především je tam poslalo?

Jedna věc je normální hospodářský cyklus. O něm bylo už dlouho zjevné, že růstová fáze musí skončit, a víte, že jsme tu o chystající se recesi mnohokrát v uplynulém roce mluvili.

Druhá věc je ale hloubka této recese a míra rozvratu hospodářství. A tady právě zaúřadovali zelení socialisti a klimatická úzkost. Přesněji řečeno likvidace automobilového průmyslu státní regulací a nesmyslně velký tlak na snížení emisí. Automobilky na jednu stranu sice už nějaký čas vykazovaly velký objem výroby, ale současně s ním klesající ziskovost. A teď problém vybublal, v Německu začíná éra propouštění.

Samozřejmě recesi bychom se jako kontinent nevyhnuli tak jako tak, ale kdybychom nedělali vše pro likvidaci automobilek ve jménu CO₂, to propouštění by bylo mnohem menší. A protože Česko – a Slovensko – jsou nejen velmi propojené s německou ekonomikou, ale navíc jsou ještě extrémně automobilově zaměřené, pochopitelně se k nám tento německý problém časem propíše. Díky – nejen – německým zeleným socialistům tak u nás budou lidé přicházet o práci.

Už se „těším“, jak tihle propuštění budou celí žhaví pořídit si rychlonabíječky na elektroauta a soláry na střechu. Namísto toho si pořídí staré čoudící ojeté diesely a naládují kamna briketami. To je právě ta vzájemná propojenost bohatství a ekologického chování… A to ještě pomíjím fakt, že jsem v hloubi duše přesvědčená, že kvalitní diesel je ekologičtější než elektromobil a solární panely odrážející teplo do okolí přispívají k oteplování víc než ta kamna.