Pane prezidente, nelze začít jinak než letní bouří okolo setkání ministra Pavla Blažka s Martinem Nejedlým v restauraci. Milion chvilek se obrací proti vládě, se kterou se před volbami domlouvali, jak porazit Babiše. Co říkáte na to, že směr protestů obrátili?

Kdysi dávno jsem viděl americký film, který se jmenoval Myš, která řvala. Název tohoto filmu je tak výstižný, že si jej připomínám při celé řadě událostí. Jednou z těchto událostí jsou samozřejmě i „chvilkaři“. Kupodivu tato myš neřvala při volbě prezidenta. Tato myš neřvala při kauze soudce Fremra a tato myš zařvala poté, co se jeden z ministrů Fialovy vlády setkal se svým dlouholetým známým v hospodě, kam se ukryl před bouří. Je to smutně komické. Nestálo by to ani za řeč, kdyby nebylo vládní reakce těch různých Rakušanů, Pekarových a dalších. Uvědomil jsem si, že se tady rehabilituje tzv. kastovní systém. 

Například v Indii existuje dosud kasta, které se říká nedotknutelní. Tato kasta, vzdor danému názvu, není složena z lidí, kterých by se nikdo nesměl v tom zlém smyslu dotknout, ale naopak z lidí, kteří jsou společensky opovrhováni. Domníval jsem se, že nic takového u nás neexistuje. Mýlil jsem se. Martin Nejedlý není z ničeho obviněn, není trestně stíhán, není obžalován a tím méně souzen. Je to občan jako každý jiný. Sám se s ním rád setkávám. Hysterická atmosféra, která vznikla kolem této schůzky, je nedůstojná všech kdo na ni reagovali. Jsou to oni, kteří dělají ostudu České republice.

V nepřeberném množství různých komentářů jsem četl i pohled typu, že nebýt dobrých vztahů Pavla Blažka jak s Vámi, tak s Martinem Nejedlým a okolím Vašich spolupracovníků v době po volbách, nemusela mít Fialova vláda zdaleka tak hladký nástup. Mělo to skutečně vliv?

Je pravda, že Pavel Blažek ještě před volbami v roce 2021 doprovázel Petra Fialu na jeho setkání se mnou jako prezidentem republiky. Rozhovory tohoto typu považuji za důvěrné, takže zatím nevidím důvod proč je zveřejňovat. I když to možná učiním ve své připravované knize Prezidentský úděl. Pavel Blažek se se mnou stýkal i z titulu své funkce ministra spravedlnosti po volbách. Jako jeden z výrazných bodů takových setkání bych uvedl případ, kdy mě žádal o udělení milosti manželům Kordysovým (byli odsouzeni za obchod s psychedelickým nápojem ayahuasca, za kterým se lidé vypracují do zemí jižní Ameriky, pozn. red.). Po prostudování případu jsem milost skutečně udělil. 

Pavel Blažek se několik dnů po rozpoutání mediálního a politického honu veřejně omluvil, posypal si hlavu popelem a zdůraznil své prozápadní smýšlení. Je tato omluva něco, co oceňujete, anebo je to naopak chyba?

Kajícných doznání nejrůznějších politiků jsme měli v historii více než dost. Někdy to svědčilo o jejich nepevnosti, abych se vyjádřil velmi zdvořile. Sám jsem samozřejmě celou řadu lidí urazil, ale pokud jsem je pokládal za idioty, nikdy jsem se neomlouval, protože idiota máme urážet stejně jako „urážíme“ moly práškem, který proti nim používáme.

V nedávném rozhovoru na CNN Prima News jste mluvil o zaznamenaných případech násilí, kterého se zde dopustili občané Ukrajiny. Vše nepochybně začalo brněnskou vraždou romského spoluobčana, kdy pachatel ubodal člověka a soudem byl nyní propuštěn z vazby s tím, že bude stíhán na svobodě a soud nejspíš nesdílí mínění policie, že šlo o vraždu. Jaké je Vaše osobní mínění? Je to adekvátní?

Čeští soudci se dopustili celé řady psích kusů. Vražda zůstane vraždou. I kdyby to bylo překvalifikováno jako zabití, pořád je to závažný trestný čin, za který se obvykle z vyšetřovací vazby nepropouští. Výmluvy typu „on mně naběhl na nůž“, v jednom případě v minulosti dokonce patnáctkrát, kdy údajně oběť dostala 15 bodných ran po vlastním naběhnutí na nůž, neberu vážně a nevěřím jim.