Pronajala jste si na půl roku byt v ústeckých Předlicích, jaký je smysl tohoto vašeho počínání?

Smyslem bylo poznat život v těchto vyloučených lokalitách a zjistit, jaká jsou mezi místními nepsaná pravidla a v čem vlastně spočívá klíč toho neúspěchu, že se nám nedaří tyto lokality nějakým způsobem pozvednout. Chtěla jsem si i ověřit i některé mýty, které kolují ať ze směru většiny vůči menšině či naopak, jednoduše poznat to tam na vlastní kůži. To člověk nepozná za den nebo za týden, proto jsem se tam rozhodla nastěhovat na delší dobu.

Co jste se za tu dobu o ústeckých Předlicích naučila?

Nebudu asi říkat, že jsem zjistila něco nového či něco, co dosud nebylo objeveno či popsáno, ovšem ujistila jsem se v tom, že většina místních obyvatel je zatížena exekucemi a nachází se v takzvaných dluhových pastích. Spoustu věcí ale člověk pochopí až když má bezprostřední zkušenost. Hodně z nich pracuje načerno a současně jsou závislí na sociálních dávkách. Kombinace těchto dvou věcích mi osobně vadí. Další věcí, které jsem si všimla, je víceméně nezájem o tamní děti ulice. V důsledku toho nám v podstatě hrozí, že nám vyrostou další generace bez vybudovaných pracovních návyků.

Jaké jsou v Předlicích večery? Je tam živo?

Popravdě jsem si představovala, že to bude mnohem horší. Pořídila jsem si byt v nejhlučnější ulici, což jsem zpočátku nevěděla. Ten objekt se nachází přímo uprostřed tamní vyloučené lokality. V létě je typický život na ulicích, kdy hluk utichá tak kolem 11. hodiny večer, o víkendech tak v jednu. V zimě či na podzim je to již tak, že po 9. hodině večer na ulici málokdy někoho potkáte.

Foto: Archiv Evy Fialové

Před pár dny jste hostila ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Jak na Předlice reagovala?

Myslím, že paní ministryně si uvědomila, že už je opravdu pět minut po dvanácté a je čas začít tyto věci řešit. Na druhou stranu, není možné za jeden den poznat všechny problémy, které ta lokalita má. Já chci věřit, že ze strany paní ministryně to nebylo jen o marketingu, ale že skutečně začne připravovat reálná opatření, jak slíbila. Revize dávek je skutečně potřeba, protože dokud bude docházet k jejich zneužívání, tak ty peníze budou chybět tam, kde jsou skutečně třeba. Zároveň ministerstvo musí konečně začít naplňovat body boje s chudobou.

Vy jste situaci v Předlicích srovnala s africkou Ghanou. Mohla byste to rozvést?

V Ghaně jsem byla dvakrát jako dobrovolnice. Pohybovali jsme se po vesnicích a podobně. Mezi Afrikou a Předlicemi se dá najít jistá spojitost, jisté rovnítko.

Jaké rovnítko?

No, je tu podoba, jako v Ústí máte vyloučené lokality, tak v afrických městech existují slumy. A problémy jsou podobné: nekvalitní bydlení ve špatných hygienických podmínkách, nemožnost nalezení práce. Hlavní rozdíl, který tam ale spatřuji, je, že v Africe není tak propracovaný sociální systém, neexistují tam sociální dávky, které by lidé mohli brát, neexistuje dostupná zdravotní péče zdarma, ani školní docházka. Lidé jsou tam odkázaní více na sebe.