Uplynulý rok 2015 někteří označují dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Ano. Krize dosavadního světového uspořádání se dostala do všeobecně viditelné fáze. Ukázalo se, že Západ není schopen řešit otevřený útok (islamistů) na dosavadní uspořádání zejména na Blízkém východě, ale částečně už i v Evropě, že dosavadní mocenské páky, zejména NATO, nejsou schopné chránit bezpečnost Evropy, že Evropská unie je vazalem Spojených států. Ukázalo se, že Rusko je schopné výrazně podpořit bezpečnost Evropy a kdyby EU nebyla vazalem USA, bezpečnost Evropy by byla mnohem lépe zabezpečená. Mám na mysli, že od té doby, co Rusko vojensky zasáhlo v Sýrii, Islámský stát se ocitl v defenzivě a Sýrie i Irák mu berou obsazená území. Evropská unie by měla podle běžné logiky podpořit Rusko a legální Sýrii, čili Asada. Politické problémy Sýrie se mohou řešit po porážce Islámského státu. Spojené státy to však EU zatím nedovolí. Francie musela ztratit 130 obětí po útoku islamistů, aby si dovolila podpořit Rusko v Sýrii. Až když bude Islámský stát vojensky poražen, Evropa bude schopna nepřijímat imigranty z Asie a Afriky a dokonce vrátit Syřany i ty, kteří se za Syřany vydávají, do Sýrie. Mocensky to zabezpečuje jen Rusko.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Za úspěch Evropské unie v migrační krizi není možné považovat nic. Všechny technické pokusy EU o zvládnutí migrační krize, typu kvót pro přijímání uprchlíků, mají chybu, že neposkytují záruku, že příští rok nepřijde do Evropy ještě víc migrantů. Migranty, kteří jsou už v Evropě, by Evropa ještě mohla zvládnout, ale migranty, kteří ještě mohou přijít, už nezvládne. Jediným politickým řešením je vojenská porážka Islámského státu. Viz moje minulá odpověď. EU zvolila nejhorší možné řešení – nabídla Turecku další peníze a pokračování diskuse o vstupu do EU. Nabídla to Turecku, které umožňuje (stále) financování IS prostřednictvím převozu ukradené ropy ze Sýrie a Iráku na mořské pobřeží, Turecku, kterému hrozí rozpad odtrhnutím se Kurdů a válka s Arménií, která je podporována Ruskem, Turecku, které bude mít vždy propustné hranice pro islámské teroristy. Všichni Arménci považují Ararat za svou posvátnou horu, ale Ararat je zatím na tureckém území. Všechny tyto problémy chce EU přenést do Evropy, čili i k nám, a problém uprchlíků ale i tak přes Turecko nevyřeší.
Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.
Pokud je pravda, co jsem uvedl výše, bude to mít za následek výraznou změnu dosavadního i vnitropolitického systému kdekoliv ve světe, i v Evropě. Vzestup tzv. nesystémových stran, např. krajní pravice, bude spíš mírným projevem takové změny. Angela Merkelová se dostala do kancléřského křesla tak, že zradila Helmuta Kohla, mírového sjednotitele Německa. Merkelová se přidala k útočníkům na jeho osobu, ačkoliv právě Kohl přivedl Merkelovou do vysoké politiky. Merkelová nikdy nepřekročila hranice politické korektnosti. Čím dřív Merkelová odejde z vysoké politiky, tím lépe.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Předseda řecké vlády Tsipras ještě jako předseda opoziční strany Syriza vyhlásil odvážnou politiku pro Řecko. Vnější pozorovatelé (včetně mě) si museli klást otázku, zda má propočítané kroky dostatečně dopředu. Ukázalo se, že neměl. Řecko zatím kapitulovalo. Před Řeckem vidím tři alternativy. První je pokračování existujícího stavu, ožebračování Řecka až do dalšího výbuchu. Druhá je pozdvižení Řecka v rámci celkové změny společenských poměrů v Evropě po překonání Pax Americana. Třetí je vznik jakési nové Syrizy s lépe propočítanými kroky na překonání současného stavu.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Rusko je politickým vítězem uplynulého roku. Dokázalo zastavit pokusy kyjevské Ukrajiny porazit Doněck a Luhansk. Dohoda Minsk II. Rusko politicky uspokojuje. Nyní Rusku stačí čekat, až Ukrajinci svrhnou nynější kyjevskou vládu. Možná se potom dostane v Kyjevě k moci vláda, která pochopí, že americká politika na Ukrajině není pro Ukrajinu optimální. Letecká – a politická – operace v Sýrii dostala Rusko do pozice zachránců civilizačních hodnot na Blízkém východě. I ruská armáda se dostává přes Sýrii do respektovaného světla. Na Rusko toto vše samozřejmě klade vysoké nároky a Rusové si musí mnoho věcí odepřít. Zatím to zvládají a i za to jim patří úcta. Připomínám, že na konci vlády Petra Velikého mělo Rusko o čtvrtinu méně obyvatel než na jejím začátku, tak náročná byla jeho politika. Ale na jaké výsluní Rusko přivedla!
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka