Nový americký prezident Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů veřejnosti, ale nesouhlas s ním vyjadřuje i řada amerických politiků. Čím lidi irituje, že jdou proti němu protestovat a často se projevují i násilím? Vadí jim jeho vulgarita, odchýlení se od minulé agendy, jeho rasismus, sexismus?

Je to poměrně jednoduché, té široké škále lidí se jednak nelíbí jeho názory ohledně politiky a společnosti, ani jeho styl, který je skutečně drsný a někdy za hranicí toho, co považujeme u veřejného činitele za slušné. Jde také samozřejmě o zlom proti politice Baracka Obamy, což se týká například názorů na práva menšin, na to, jak řešit otázku zdravotní politiky, ale i otázky zahraniční politiky. Zcela odlišná je jeho strategie a postupy vůči Rusku, vůči Číně a vůči Evropě.

Nový americký prezident tedy mění politický směr nejen uvnitř Ameriky, ale i směr vůči světu, nejen k velmocím a EU, o kterém jste mluvil, ale i k institucím, jako je NATO, OSN, zavádí přísná opatření vůči imigraci, která vyvolávají velké zmatky a má se jimi zabývat i soud. Mění také postoj k věznici v Guantanamu, chce obnovit program výslechů podezřelých z terorismu v tajných věznicích CIA v zahraničí i znovu zavést sporné výslechové techniky jako waterboarding. Nejsou to skutečně extrémní změny?

Tyhle věci musíme od sebe trochu odlišovat. Když Trump mluví třeba o tom, že i členské státy NATO musí vydávat na obranu ty částky, které se zavázaly platit, tak by to tak skutečně mělo být. Zvlášť v době, kdy už nejsme těsně po ekonomické krizi z roku 2008, kdy evropské země přes všechny problémy, které měly, víceméně prosperují a peníze mají. Není možné, aby NATO fungovalo na náklady Spojených států. Navíc ne vždy se jim za to dostávalo nějakého uznání, bylo to bráno jako jakási samozřejmost. A viděli jsme, že mnohdy protesty nesměřovaly vůči zemím, kteří Evropu ohrožují, ale paradoxně vůči Spojeným státům. To se dělo zvláště v období 70. a 80. let. Také kritika mezinárodních institucí, v tomto případě Organizace spojených národů, je pochopitelná, protože například OSN je institucí, která se nejeví vždy úplně funkční, přitom v něm významné slovo mají země, které nejsou v žádném případě demokratické, zastávají velmi často postoje, které jsou protiamerické, protizápadní, ale čistě početně mohou mít většinu. Takže je možné pochopit, že to Spojené státy dráždí. Kontroverzní otázky jsou ty, které se týkají různých dalších opatření. To je třeba ta pověstná zeď na hranici s Mexikem nebo metody boje proti terorismu. V předvolební kampani od Donalda Trumpa zaznělo, že v boji proti terorismu by mohly být použity i jaderné zbraně, což zní poměrně fantasticky, když si představíme hustotu obyvatel a velikost krizové oblasti. A týká se to i metod jako waterboarding, které se dostávají do rozporu třeba s mezinárodním právem a dá se pochybovat o jejich účinnosti.

Některé kroky Donalda Trumpa jste označil za pochopitelné, ale vidíte nějaké další jako pozitivní? Napadá mne třeba změna politiky vůči Izraeli, protože Trumpův předchůdce Barack Obama protežoval spíš Palestince, dokonce jim těsně před koncem svého mandátu poslal značnou finanční podporu, ale Trump její výplatu pozastavil. Jak vnímáte třeba tento obrat americké zahraniční politiky?