Nový americký prezident Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů veřejnosti, ale nesouhlas s ním vyjadřuje i řada amerických politiků. Čím lidi irituje, že jdou proti němu protestovat a často se projevují i násilím? Vadí jim jeho vulgarita, odchýlení se od minulé agendy, jeho rasismus, sexismus?

Je to poměrně jednoduché, té široké škále lidí se jednak nelíbí jeho názory ohledně politiky a společnosti, ani jeho styl, který je skutečně drsný a někdy za hranicí toho, co považujeme u veřejného činitele za slušné. Jde také samozřejmě o zlom proti politice Baracka Obamy, což se týká například názorů na práva menšin, na to, jak řešit otázku zdravotní politiky, ale i otázky zahraniční politiky. Zcela odlišná je jeho strategie a postupy vůči Rusku, vůči Číně a vůči Evropě.

Nový americký prezident tedy mění politický směr nejen uvnitř Ameriky, ale i směr vůči světu, nejen k velmocím a EU, o kterém jste mluvil, ale i k institucím, jako je NATO, OSN, zavádí přísná opatření vůči imigraci, která vyvolávají velké zmatky a má se jimi zabývat i soud. Mění také postoj k věznici v Guantanamu, chce obnovit program výslechů podezřelých z terorismu v tajných věznicích CIA v zahraničí i znovu zavést sporné výslechové techniky jako waterboarding. Nejsou to skutečně extrémní změny?

Tyhle věci musíme od sebe trochu odlišovat. Když Trump mluví třeba o tom, že i členské státy NATO musí vydávat na obranu ty částky, které se zavázaly platit, tak by to tak skutečně mělo být. Zvlášť v době, kdy už nejsme těsně po ekonomické krizi z roku 2008, kdy evropské země přes všechny problémy, které měly, víceméně prosperují a peníze mají. Není možné, aby NATO fungovalo na náklady Spojených států. Navíc ne vždy se jim za to dostávalo nějakého uznání, bylo to bráno jako jakási samozřejmost. A viděli jsme, že mnohdy protesty nesměřovaly vůči zemím, kteří Evropu ohrožují, ale paradoxně vůči Spojeným státům. To se dělo zvláště v období 70. a 80. let. Také kritika mezinárodních institucí, v tomto případě Organizace spojených národů, je pochopitelná, protože například OSN je institucí, která se nejeví vždy úplně funkční, přitom v něm významné slovo mají země, které nejsou v žádném případě demokratické, zastávají velmi často postoje, které jsou protiamerické, protizápadní, ale čistě početně mohou mít většinu. Takže je možné pochopit, že to Spojené státy dráždí. Kontroverzní otázky jsou ty, které se týkají různých dalších opatření. To je třeba ta pověstná zeď na hranici s Mexikem nebo metody boje proti terorismu. V předvolební kampani od Donalda Trumpa zaznělo, že v boji proti terorismu by mohly být použity i jaderné zbraně, což zní poměrně fantasticky, když si představíme hustotu obyvatel a velikost krizové oblasti. A týká se to i metod jako waterboarding, které se dostávají do rozporu třeba s mezinárodním právem a dá se pochybovat o jejich účinnosti.

Některé kroky Donalda Trumpa jste označil za pochopitelné, ale vidíte nějaké další jako pozitivní? Napadá mne třeba změna politiky vůči Izraeli, protože Trumpův předchůdce Barack Obama protežoval spíš Palestince, dokonce jim těsně před koncem svého mandátu poslal značnou finanční podporu, ale Trump její výplatu pozastavil. Jak vnímáte třeba tento obrat americké zahraniční politiky?

Tam je rozdíl v politice Baracka Obamy, která se zdála být vůči Izraeli poměrně chladná, od počátku se zdálo, že Obama tlačí na věci, které nemohou dopadnout. Zdá se, že tlak mezinárodního společenství stojí velmi často na straně palestinských zájmů, jak je představuje vedení palestinské autonomie. Změna atmosféry by samozřejmě byla prospěšná, ale je otázka, co v této krizové oblasti, kde se všichni pohybují v minovém poli a kde každý chybný krok může znamenat vystupňování konfliktu, mohou nějaké neuvážené kroky udělat. Chtělo by to naslouchat Izraeli dříve, než padnou nějaká silná slova. Zatím se zdá, že v Izraeli z volby Trumpa nepanuje žádné zděšení, což je docela pochopitelné. Izraelci se cítí na mezinárodní scéně trochu izolovaní, protože některé evropské země se pořád pokouší do jednání mezi Palestinci a Izraelci zasahovat. Ty zásahy nejsou příliš kompetentní, nikdy to k ničemu nevedlo, takže kdyby Izrael zase získal nějakou spolehlivou oporu ve Spojených státech, ať jde o vojenskou pomoc, nebo podporu na diplomatické scéně, bylo by to pro Izrael dobré.

Zastánci Donalda Trumpa tvrdí, že nový americký prezident je trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose v boji proti Trumpovi. Myslíte si, že v protestech proti novému americkému prezidentovi skutečně figurují vysokoškolští akademici a neziskový sektor, navíc ve vleku odcházející politické reprezentace?

Musíme rozlišovat různé krajní akademické konstrukce v případě práv menšin, kde se řeší problémy, které ve skutečnosti neexistují, a potom konkrétní sociální problémy, které se mohou týkat etnických menšin. Nemyslím nějak psychologicky složité jako třeba vztah homosexuálů k armádě, nebo toho, co se týká oblasti lidských práv ve světě, kde jsou z obou stran nějaké krajnosti. Z našeho hlediska se to těžko posuzuje. Protože jak můžeme posuzovat boj proti politické korektnosti v zemi, jako je Česko, kde žádná korektnost nikdy nebyla? Takže je to problém, který my neřešíme, protože k tomu nemáme ten předmět. Tak velká země jako Spojené státy, které jsou teď nějakým způsobem rozdělené na dva póly, je pro nás záhadnou oblastí. Myslím, že je potřeba počkat na konkrétní, praktický vývoj, protože Spojené státy a jejich politika nejsou jen prezident a jeho nejbližší, je to celý obrovský vládní aparát, všechny ostatní složky společnosti, jako jsou soudy, policie, média, která pochopitelně nemohou to směřování Ameriky měnit ze dne na den. To by se musela vyměnit první nebo ta druhá polovina obyvatel, kteří v Americe jsou.

Jak vnímáte postoj evropských politiků, kteří více či méně jsou trochu zděšeni z výroků i jednání Donalda Trumpa. Například o Evropské unii nový americký prezident prohlásil, že to je nevýznamná organizace, evropští politici se také obávají jeho vztahu k ruskému prezidentovi Putinovi. Jaký může Trumpovo zvolení mít dopad na vzájemnou spolupráci, na evropskou i světovou politiku?

Například německá kancléřka Angela Merkelová reagovala na Trumpovu politiku poměrně střízlivě a příliš to nerozváděla, někteří jiní politici se tvářili poněkud podrážděně, což s Trumpem pochopitelně vůbec nehnulo. Jen Velká Británie, která se připravuje na brexit, což by jí mohlo nějakým způsobem přiblížit ke Spojeným státům, reagovala vstřícněji. Je otázka, jak by to mělo vypadat prakticky, protože přes veškerou snahu vyvážet do Spojených států jde z Velké Británie asi pětina exportu do Evropské unie, takže ztráta jednotného evropského trhu nemůže být pro Británii žádným způsobem kompenzována stupňováním vztahů ke Spojeným státům. Je to něco jiného než otázka zahraniční politiky týkající se vztahů vůči Rusku či Číně. Není úplně jasné, zda Trump zahraniční politice příliš rozumí. Pokud by jeho strategií například bylo, že bude ostře vystupovat proti Číně, aby tím získal pragmaticky Rusko, je to nejspíš omyl. Zopakovat starý trik v zahraniční politice z doby prezidenta Nixona, který se přitiskl k Číně, aby tlačil na tehdejší Sovětský svaz, už nelze. Rusko je ve velmi oslabené pozici vůči Číně, tahá za kratší konec provazu, Putin by se do ničeho takového určitě nenechal zatáhnout. I když vztah k Rusku je složitý i v Evropě, která je závislá na ruském plynu, ale trvá na protiruských sankcích zavedených po anexi Krymu; i když jsou v evropských zemích také rozdílné názory, je to něco, v čem by se mohl Trump dostat do sporu s postojem Evropské unie. Ale na to musíme ještě nějakých pár měsíců počkat.

Jak vnímáte obavy Polska a pobaltských zemí, které se bojí po válce na Ukrajině politiky Kremlu, že opadne podpora vojenského tlaku na Rusko ze strany Spojených států a vojenská podpora Pobaltí a Polska?

Vzhledem k historické zkušenosti jsou tyto země ostražité, jako bychom měli být my a celá střední Evropa. Zkušenost říká, že máme nějaké spojence; ti se na nás mohou úplně vykašlat nebo budou reagovat chladně nebo pozdě, což by mohlo mít dlouhodobé negativní následky. Tím kladným dopadem může být to, že budeme víc myslet na svou samostatnost, co se týká obrany, to ovšem neznamená, že by se třeba Pobaltí mohlo bránit Rusku, ale mohlo by představovat země s dostatečnou mírou odporu, aby si někdo takový konflikt rozmyslel. Takže to, že tyto země vítají přítomnost amerických vojáků nebo NATO na svém území, je pochopitelné. Od Donalda Trumpa se dá čekat určité vystřízlivění vůči Rusku, protože – jak se říká – velmoci nemají přátele, velmoci mají své zájmy a ty zájmy mohou na sebe narazit. Čeká se spíš možná nějaký obchod, něco za něco, oblasti, které nejsou pro jednu z velmocí významné, budou vyměněny za ty, které z hlediska velmocí významné jsou. Jde o to, abychom tou nevýznamnou oblastí nebyli například my.

Jaký vliv bude mít zvolení Trumpa na politiku uvnitř Evropské unie? Není asi náhoda, že den po jeho inauguraci se sešli Le Penová, Wilders, Okamura, Salvini, Perryová a další nacionalisté a vyjádřili Trumpovi podporu. Myslíte, že jsou to budoucí vládci Evropy po příštích volbách, které se uskuteční v řadě evropských zemí už letos?

Jak bude vypadat Evropská unie za rok, bude záležet na volbách v Německu, volbách ve Francii, na průběhu brexitu. Pochopitelně lidé jako paní Le Pen, která potřebuje peníze na kampaň a snaží se je získat z evropských bank výměnou za to, že nebude mluvit o anexi Krymu, jsou ve zvláštní pozici. Ve zvláštní pozici jsou i v tom, že se jim Trump může líbit, ale současně mají své geneticky dané antiamerické postoje. Něco takového budeme asi sledovat u nás u prezidenta Miloše Zemana, jakým způsobem dokáže prezident sladit odpor vůči Spojeným státům, který je hodně zakořeněný, s tím, že bude projevovat sympatie vůči americkému prezidentovi, který nemusí vždycky odpovídat jejich představám. Když bude Trump tlačit na Evropu, aby zvýšila výdaje na obranu, jak to tito lidé vysvětlí potom svým voličům? To bude velmi zábavné.

Jak se jako publicista díváte na vztah Trumpa k médiím? Tvrdí o nich, že lžou, což připomíná vztah Miloše Zemana k novinářům u nás. Nicméně je zřejmé, že média i ve Spojených státech ztratila vliv na voliče, protože většinou kritizovala Donalda Trumpa a jeho výroky a chování ve volební kampani, on přesto vyhrál. Přestávají lidé důvěřovat médiím?

Nad médii, pokud jsou svobodná a nedá se zasahovat do jejich práce, se nedá vyhrát. Některá média si na čas zvolí nějakou autocenzuru, ale celkově to nemůže fungovat. Z druhé strany existuje vždycky určitá vrstva lidí, která nebude slyšet na žádnou pravdu a žádné racionální argumenty, a když nějaký člověk bude mnohokrát odhalen jako lhář, tak jim to bude jedno, protože vychází z předpokladu, že politici stejně lžou, a jak se říkalo o jihoamerických diktátorech v USA – je to sice parchant, ale je to náš parchant. S touto mentalitou našeho parchanta a cizího parchanta přestává fungovat racionalita, takže je otázka, jestli pak média budou mít takový dopad, aby to tolik ovlivnilo voličské jednání.