Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů, Drahoše naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, jež napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje? 

Komentátoři se vyznačují tím, že spekulují o motivech lidí, aniž se lidí na jejich motivy přímo ptají. Já jsem vzděláním sociolog, proto bych doporučil udělat důkladný výzkum a přeptat se namísto planého spekulování přímo voličů Miloše Zemana i voličů Jiřího Drahoše, proč volili tak, jak volili. Kdyby se nějací výzkumníci v anonymním průzkumu zeptali mne, řekl bych jim, že jsem volil v obou kolech Miloše Zemana, i když nemám strach z budoucnosti, nemám žádné dluhy, pravidelné preventivní zdravotní testy mi zatím vycházejí velice dobře a po skončení mandátu se vracím na docela kvalifikované místo vysokoškolského profesora. Jiřího Drahoše jsem nevolil jednoduše proto, že byl ve svých vystoupeních málo přesvědčivý, měnil názory a působil dojmem člověka, který kromě antizemanovských postojů nemá co nabídnout. Rozhodně jsem neměl pocit, že by zosobňoval nějakou naději pro někoho jiného než pro své poradce, kterých měl tedy požehnaně.

O svém pohledu na výsledky prezidentských voleb se rozepsal na Facebooku i neúspěšný kandidát Michal Horáček. Tentokrát měl vzkaz k voličům Miloše Zemana i Jiřího Drahoše, jejich rozhodování přirovnal k nákupu v obchodě, kde jsou k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. „Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal. Zeman tak vyhrál podle něj proto, že ve víně, i když je mizerné, je nějaká opojnost a příběh, ale argumentace, že konzumace destilované vody je zdravější, prý moc nefunguje. Na tomto příměru staví i apel: „Už žádnou destilovanou vodu, jinak prohrajeme zase.“ Popsal Horáček dobře situaci, a jak se vám tyto příměry poslouchají?

Obávám se, že Michal Horáček plete jablka s hruškami. Krabicové víno si lidé kupují, když potřebují surovinu na svařák, destilovanou vodu lijí do chladiče. Pít ze zdravotních důvodů destilovanou vodu je asi tak rozumné, jako lít do chladiče svařák. Pan Horáček asi neví, že konzumace destilované vody může být zdraví nebezpečná. Způsobuje poškození střevní výstelky, a jelikož neobsahuje žádné minerály ani ionty, má tendenci je stahovat z vnitřního prostředí organismu. Chce-li mít pan Horáček zdravotní testy aspoň tak dobré jako já, měl by urychleně přejít z pití destilky na svařák.

Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který ve prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme skutečně sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?

Urážení národů a známkování jejich mentality není zrovna známkou mimořádné inteligence. Věřte, že slovensky bych se k amatérskému psychologovi panu Hríbovi dokázal vyjádřit mnohem, mnohem jadrněji. Ale nechám ho být. Myslím si, že má dost starostí sám se sebou a se svým ne zrovna příliš prosperujícím periodikem.

Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. Podle průzkumu totiž 54 procent lidí je s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený, půl pro Zemana a půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?

U nás na Moravě se už o prezidentských volbách prakticky nemluví. Díky tomu jsme si ani nevšimli, jak hluboce jsme podle některých analytiků rozštěpení. Lidé, které znám, a s nimiž se stýkám, by nebyli rozštěpeni ani v případě, že by vyhrál Jiří Drahoš. Prostě by to vzali jako fakt a zabývali by se věcmi pro život důležitějšími. Je mi líto každého, kdo považuje svůj život po sečtení hlasů z druhého kola za zmařený a své životní sny za rozbité. Tyto typy ujišťuji, že normální lidé mají už druhý den po prezidentských volbách úplně jiné starosti. Ostatně díky tomu také jsou a zůstávají normální.  

Do jaké míry rozhodlo volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?

Jiří Pehe spočítal, že do dalších prezidentských voleb zemře věkem půl milionu Zemanových voličů. Konkrétně prohlásil, že za pět let půl milionu starých odejde. Připomíná mi onoho majitele pohřební agentury z filmu Limonádový Joe. Při každém novém mrtvém, kterého skolili v kovbojských přestřelkách, poskakoval ten mužíček radostí, mnul si ručičky a tetelil se blahem, že mu zase vzroste kšeft. Pan Pehe hraje ztřeštěnou komedii, když svoji pohřebáckou firmu nazval zrovna Pravda a láska. Je to z jeho strany spíše hnědý než černý humor.

Téma migrace mohlo určitou roli při rozhodování voličů sehrát. Jiří Drahoš mne zklamal, když se snažil svůj původní vstřícný přístup k migraci rezolutně popřít a křečovitě se začal chovat v této věci po vzoru Mirka Topolánka. Měl si stát aspoň za těmi svými 2 600 žadateli o azyl. Místo toho začal tvrdit, že měl na mysli Ukrajince. Kdo mu má věřit, že by v případě svého vítězství zase neotočil?