Rok 2020 je za námi. Pro většinu z nás nebyl kvůli pandemii zrovna nejlepším obdobím. Jak byste rok 2020 hodnotil vy? Jaký byl pro vás?

Já nejsem žádná výjimka. Myslím, že byl šokující a s prominutím blbej pro všechny. Ale bojím se jedné věci, že mohou přijít roky, které budou ještě horší.

V jakém smyslu?

Ve smyslu různého ohrožení lidí, ať už nějakou pandemií nebo lidskou hloupostí. Protože na světě i uvnitř jednotlivých zemí, jak si všímám, roste napětí. To Česká republika je na tom ještě zlatě! Ale podívejme se například na Spojené státy, na Blízký východ, na Jižní Ameriku… Myslím, že nás nečekají dobré věci. Neděláme nic pro to, aby bylo na světě lépe. Když někdo nabídne ruku k diskusi, tak se ta ruka v podstatě odmítá a vytvářejí se problémy.

Chápu, že to vyplývá všechno z ekonomické situace, která je na světě nedobrá. Ale takový už je kapitalismus, že to jde jako na houpačce, jednou nahoru, podruhé dolů. A lidem se u nás dařilo poslední dobou docela dobře. Ne každému, ale relativně to šlo nahoru. Obrovský rozvoj techniky, elektronika, IT, všechno toto zaznamenalo obrovský skok dopředu. Mám takový dojem, že malinko začíná předbíhat člověka umělá inteligence a podobně. A mám z toho strach.

Už se bojím dneska říct to, co jsem vždycky říkával – co bylo dobré pro moji mámu, je dobré i pro mě. Mělo by to tak být, ale teď už to tak není. A možná ani ta máma by dnes nechápala, co všechno si lidi na sebe vymysleli a vymýšlej. Protože i ten koronavirus, a nikdo mi to nevymluví, je dílo lidského myšlení a lidských rukou.

Takže vy si myslíte, že to bylo uměle vytvořené v laboratoři?

Nevím kde... Ale každopádně je to lidské dílo. A jak už bylo v historii mnohokrát, řada věcí, které lidé možná v dobré víře vytvořili, a tohle nebylo vytvořeno v dobré víře, se pak obrátilo proti lidstvu.

Něco podobného, co zažíváme v posledních měsících, současné generace ještě nezažily. Jak moc se podle vás změnil pohled lidí na život, na vztahy?

Všemu vládne strach, ze zítřka, z budoucnosti. A možná to byl i účel, abychom se začali bát. Lidi už byli hodně oprsklí. Teď se tedy začínají bát. A když se lidi bojí – a to dokonce o život, tak mohou napáchat hrozné věci. Možná i o tohle šlo, já nevím. Opravdu nevím.

Vy jste karantény využil k tomu, abyste napsal knihu…

Je to tak. Scházíme se s kamarádem Martinem Bezouškou, známým scenáristou. A někdo, kdo nás slyšel, jak si povídáme o všem možném, tak nás navedl, abychom z těch našich hovorů udělali knížku. Že by to čtenáře mohlo zajímat. No tak jsme si sedli a několik večerů jsme si povídali za přítomnosti takové té mašinky, která to natáčela. A vyšla z toho knížka.

Vzpomínám v ní na řadu osobností, se kterými jsem se v životě potkal. Taky si povídáme o tom, co se aktuálně děje v kultuře a v politice. O totalitě a o svobodě. Někomu se ta knížka může líbit, někomu třeba ne. Ale každopádně chci říct, že je to velmi upřímná a autentická knížka. Jmenuje se příznačně – Hovory v karanténě. A doporučuju ji všem, které zajímá Praha mého dětství a kulturní dění sedmdesátých a osmdesátých let.

Kniha k dostání ZDE

Mezi aktivity, které byly letos prakticky znemožněny, patří umělecká vystoupení. Na jednu stranu je stát kritizován, že umělcům, hercům a zpěvákům málo pomohl, na druhou stranu je veřejnost rozladěna tím, že právě umělci si stěžují. Jak se letos změnil vztah Čechů k umělcům?

Nevím, jestli si všichni stěžují. Víte, když je člověk takzvaně na volné noze, a to já jsem už od bolševiků, tak musí pořád pamatovat na to, že mohou přijít i horší časy. A musí pořád pamatovat na to, že ty blbý doby přijdou. Lidi by měli počítat s tím, že nebude pořád svítit slunce a pořád se nebude tančit. Že může přijít setsakra blbá doba.

Podle mého názoru se u nás stát o umělce stará relativně dobře. Někteří kolegové ale zapomínají, že ruka, která dává, je vždycky výš než ruka, která bere, a chovají se, jako kdyby tomu bylo naopak. Jak kdysi před rokem 1989 říkával jeden můj bývalý kolega na Barrandově: Český filmaři chtěj točit proti režimu a na oplátku za to od něj vyžadujou prachy a pocty...“

V zahraničí je to mnohem tvrdší. Třeba studio W. Disneyho propustilo 10 tisíc lidí, jen to fiklo. A tady si stěžují hlavně ti, kteří si stěžují vždycky na všechno. Ale takoví ti veteráni, kteří to dělají už dlouho, tak od těch jsem moc neslyšel, že by si někdo stěžoval, úpěl a nadával.

Některé výroky umělců lidi skutečně popudily. Kritika se snesla například na hlavu Báry Basikové nebo Jana Hrušínského…

Jsou to jejich názory, o které se nijak mimořádně nezajímám. Ale řekl bych to takhle. Opravdu si myslím, že ti, kteří pomoc skutečně potřebovali, nebo potřebují, jsou daleko víc pokorní než ti, kteří vykřikují.

A pak bych ještě rád zmínil jednu věc, na kterou nesmíme zapomínat. Umělci jsou tady velmi politicky angažovaní. A všichni víme, že nefandí této vládě. Když jsem byl sociální demokrat, vzpomínám si, že neměli rádi sociální demokracii. Dneska se ta neláska rozšířila na ANO, SPD, Trikolóru.

Umělci se cítí jako ušlechtilí, lepší lidé a mají rádi ušlechtilé strany o pár poslancích, jako je TOP 09. Teď vzali na milost v krizi se zmítající ODS, taky KDU-ČSL nebo STAN. To jsou strany, které jim zřejmě vyhovují. To znamená, že oni přikládají polínka tam, a pomáhají, možná chtě, možná nechtě, i těmto stranám. Volby rozhodují o tom, kam který stát bude směřovat. A jim se zřejmě nelíbí, kam tento stát směřuje. Nelíbí se jim, že důchodci dostávají přidáno a podobně...

Pamatuju si předsedu Jurečku, který vehementně vyprávěl natěšeným redaktorům ČT, jak ho plačící babičky prosí, aby jim neposílal 5000 a neprojídal budoucnost jejich vnoučat. Neustále se operuje s tím, že se stát zadlužuje. No... v této situaci vidíme, že se zadlužuje celý svět. Spíš bych řekl, že celý svět je dávno zadlužený. Peníze nejsou podložené zlatem. Tisknou se a ztrácejí svou hodnotu.

Takže, u některých těch umělců mám pocit, že je to určité fandovství. Podobně jako u některých novinářů. Těm se hodně vytýká, že většina z nich je mainstreamových. No, jsou to lidi, kteří mají nějaký názor. Že s tím názorem nesouhlasím, to je moje věc – a jejich věc je jejich názor. Že ho někdy zneužívají, to je špatně.

Mimochodem, myslím si, že v době takovéhoto ohrožení by měly opozice a vláda trošku víc spolupracovat. A ne jako u nás, kdy prostě vláda udělá jedno nařízení, opozice to kritizuje. Když to pak změní, tak to opozice zase kritizuje. A jenom a jenom kritizujou. Ale my jsme zažili krizi, která myslím, že byla menší než ta, která na nás ještě dopadne. To bylo v roce 2008, kdy důchodci dostali od zodpovědného hospodáře přidáno k důchodu celých 45 korun. Možná na to lidi zapomněli, ale tak to bylo.