Jak se jako advokát, který obhajoval řadu politiků v mediálně sledovaných kauzách, díváte na výroky premiéra a prezidenta, že si je u nás možné objednat trestní stíhání? Souhlasíte s tímto tvrzením?

Samozřejmě si lze teoreticky představit exces policisty nebo exces státního zástupce, který vyústí v takzvané objednané trestní stíhání. Je to možné, ale určitě to není něco, o čem by se dalo hovořit jako o běžné věci. Možné je všechno, i to, že do mě někdo vrazí kudlu, když vyjdu před dům, ale to ještě neznamená, že se na každém rohu vraždí. Tu možnost tedy nelze vyloučit, ale problém je v tom, že když to řeknete vy nebo jiný občan, může to znít jako celkem irelevantní poznámka, když to řekne obviněný, může to znít jako uražená reakce na to, že je zahájeno trestní stíhání. To je mimochodem zahajováno za všech okolností kvůli němu, aby věděl, co si o něm policie myslí, proto mu to musí sdělit. Takže je trochu paradoxní, když se někdo rozčiluje kvůli tomu, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, protože to je realizace jeho občanských práv, ale to je samozřejmě pro ty lidi obtížně stravitelné. Nicméně dá se pochopit, pokud něco takového řekne obviněný, protože je rozzlobený. Ale pokud to řekne ústavní činitel na té úrovni, na jaké je premiér nebo prezident státu, nutně to musí evokovat představu, že něco ví, že to je víc než emoce, že má třeba informace od tajných služeb, nebo že má nějakou tajnou svodnou zprávu, ona žádná taková neexistuje, a že z něj mluví jakýsi politický poznatek. Lidé si myslí, že ústavní činitel hodnotí poměry ve státě, ne že jen reaguje na nějaký svůj momentální individuální prožitek. To je na hraně šíření poplašné zprávy. Myslím si, že bylo od obou politiků velmi nezodpovědné, že to tímto způsobem prezentovali. Nebo si naopak jako občan musím říci, co strašného se tady děje, když tomu nemůže zabránit ani premiér, ani prezident a jen si stěžují na to, že se něco takového u nás děje. Kdo má tu moc, aby zabránil objednávání trestního stíhání, když si premiér stěžuje v parlamentu, že je trestně stíhán na objednávku a prezident spekuluje o tom, že jeho kamarádka byla na objednávku trestně stíhána? To jsme ztraceni. Když se neubrání ti dva, co tedy my všichni ostatní? Od těchto představitelů by se očekávalo, že pokud takové poznatky mají, že je sdělí někomu, ke komu mají důvěru, třeba nejvyššímu státnímu zástupci, a budou trvat na nějakém prošetření.

Říkáte, že se takový výrok dá chápat u trestně stíhaného, ale co když je tím trestně stíhaným premiér jako v tomto konkrétním případě? Poslankyně za ANO, exministryně spravedlnosti Helena Válková, právě tím výrok Andreje Babiše omlouvala, říkala, že vyjádřil emoce, protože mluvil v Poslanecké sněmovně jako trestně stíhaný, a ne jako premiér. On také obviňoval i samotného policejního vyšetřovatele.

Kdyby jen vyšetřovatele, jak to bylo řečeno, dotýkalo se to celé justice. Od běžného občana, který nemá žádnou zkušenost s trestním řízením, to nemůže být vnímáno jinak než jako reakce na individuální prožitek. Sdělili mi obvinění a já mám na to tenhle názor. Už když to řeknu já po čtyřiceti letech praxe a každodenním kontaktu s justicí, může to brát někdo jako výraz určitého poznatku, který je obecnější, založený na konkrétních důkazech, a to začíná být pro justici vážnější, protože ji obviňuji z takového jednání jako celek. A tím spíš to platí v případě politika, u kterého se navíc předpokládá, že může mít nějaké exkluzivní informace, které my nemáme. Tím, že někdo vstupuje do politiky a aspiruje na takovou funkci jako premiér nebo prezident, bere na sebe riziko, že když chce tyto funkce zastávat, bude mít určitá omezení, která jiní občané nemají. Já jako advokát mám povinnost zachovávat důstojnost atd., takže se nemohu chovat jako běžný občan, a totéž platí pro politika.

Jaká omezení máte na mysli?