Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Kdybych byl optimista, tak bych si myslel, že rok 2015 byl výjimečný a přelomový. Bohužel nikoliv, spíše představoval cosi jako demoverzi toho, co nás čeká v blízké budoucnosti ve větším. Pokračování ekonomické krize, války, teroristické útoky a hlavně masivní nelegální migrace, s největší pravděpodobností v režii Evropské komise. Možná na něj budeme vzpomínat jako na první schod na cestě do pekel.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Migrační krize se stala tak významnou událostí, že zastínila dvě zástupné války mezi Západem (především USA) a Ruskou federací na východní Ukrajině a v Sýrii. Není divu, v Evropě se dnes nachází přes milion lidí, převážně mladých mužů, o kterých víme velmi málo. Zvláštní je, že vedení EU, jež se ve vztahu k čínským, ruským, běloruským a dalším turistům vyznačuje až obsedantními obavami o evropskou bezpečnost (podobně jako se před naším vstupem do Schengenu chovali i k nám), není nijak znepokojeno tím, že přicházejí poutníci za lepším životem ze zemí, které představují nejvyšší bezpečnostní riziko s ohledem na terorismus, výrobu a pašování narkotik a násilnou kriminalitu. Je zjevné, že z pohledu občanů členských států Evropská unie selhala. Povaha tohoto selhání však svědčí o tom, že to není neschopnost, ale záměr. Migranti jsou velmi účinným nástrojem ve válce proti evropské civilizaci.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Ano, česká politika se v souvislosti s migrační krizí polarizovala nebývalým způsobem, který má obdobu snad jen v období 1938–1945. Jen tehdy měli kolaboranti s nacisty podporu asi 15 % občanů a většina byla ostře proti. Stejně jako tenkrát mají zastánci migrace na své straně propagandistickou mašinerii. Domácí i cizí. Prezident Miloš Zeman se stal terčem nenávisti této hlučné menšiny kvůli svému vítězství ve volbách, ne kvůli svému rozumnému postoji k migraci.

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.

V západní Evropě mají zkušenost s migrací už přes padesát let, a tak dobře vědí, kdo přichází s dobrými úmysly a kdo jen za lepším životem. A rozlišují mezi jednotlivými kulturními okruhy a různými náboženstvími. Současní zájemci o evropský blahobyt shodou okolností patří k těm, s nimiž mají jen ty nejhorší zkušenosti. A dobře vědí, že jejich sociální stát se zhroutí, když počet migrantů z muslimských zemí překročí 5 % obyvatelstva země (např. v Dánsku jsou sociální výdaje na jednoho muslimského migranta 8x vyšší než u zbytku příjemců sociálních služeb). Proto ten odklon od dosavadních politických elit a radikalizace voličů.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Když sleduji chování vedení EU a mezinárodních finančních institucí k Ukrajině, připadá mi, že Řekové něco dělají špatně – je jich relativně málo, nepříliš dobře vycházejí s Tureckem, neválčí s Ruskem, málo kradou, mají málo oligarchů a nerozpadá se jim stát, neignorují reformy a ještě drze volí levici. Proto jim nikdo neodpouští 20 % dluhu a neposunují jim splátky. Nejspíš to bude tím, že jsou členskou zemí EU, proto museli být exemplárně potrestáni. Jinak si ty dvojí standardy EU, MMF, SB neumím vysvětlit.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?  

Ruská federace letos dosáhla velkého úspěchu, když se jí povedlo přenést dějiště zástupné války mezi Ruskem a Spojenými státy z Ukrajiny do Sýrie. Tam se jí podařilo předvést, že má dobré zbraně, takže se dá očekávat jisté oteplení vztahů se Západem. Zároveň tím posílila iracionální rusofobii, která bude i nadále bránit vytváření normálních vztahů s USA a EU, takže ruský pochod do čínské náruče bude pokračovat.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

S Milanem Syručkem v zásadě souhlasím. Jen je třeba mít na paměti, že je několik hráčů, kteří migraci využívají. Vedle radikálních islamistů jde o s nimi ideově a finančně spojené současné vedení Turecka, především prezidenta Erdogana a jeho nejbližší okolí. Nelegální běženci jsou také zdrojem zisku pro organizovaný zločin, který v proudu migrantů bude mít své budoucí vojáky. A na tomto vývoji je silně zainteresováno i současné vedení EU zaúkolované nadnárodními společnostmi, které chtějí pomocí „běženců“ rozbít institut západoevropského sociálního státu. Ten by byl totiž vážnou překážkou podepsání a prosazení smlouvy TTIP. Jeho zrušení pomocí migrace je pro vedení EU skvělým alibi.

Jak je v podobných případech obvyklé, nejspíš na tom vydělá ten, kdo žádné zištné úmysly nemá – tedy radikální islamisté. Teroristické útoky v Paříži ukázaly dvě velmi závažné věci: Evropa je extrémně zranitelná a solidarita evropských muslimů s atentátníky překonává vše, co si z evropských dějin pamatujeme. Teroristé mají několik milionů podporovatelů ve Francii a Belgii, jak nám ukazují probíhající snahy o dopadení pachatelů. Boj o duše svých muslimských spoluobčanů už západní Evropa prohrála. Asi bychom se měli připravit na tu třetí etapu, o níž mluvil pan Syruček.