V říjnu rostly spotřebitelské ceny v České republice nejrychleji za pět let, meziročně se zvedly o 2,9 procenta. Na nejvyšší meziroční inflaci od října 2012 se nejvíce podílely potraviny. Podle Českého statistického úřadu v říjnu meziročně nejvíce zdražilo máslo, a to o 50,7 procenta. Vyšší ceny byly také u vajec nebo mléčných a pekárenských výrobků, ceny zeleniny stouply proti loňsku o 10,4 procenta a ovoce bylo meziročně dražší o 8,2 procenta. Co tomuto vývoji inflace říkáte?

Na tom přece není vůbec nic překvapivého, před zvýšenou inflací varuji už drahnou dobu. Už několik let říkám, že vývoj naší – a vlastně i světové – ekonomiky bude mít jasnou souslednost:

a) krize z let 2008/2009,

b) hysterické sypání peněz do ekonomiky světovými centrálními bankami,

c) zadlužování vlád jednotlivých zemí,

d) pomalé nastartování hospodářského růstu,

f) růst cen cenných papírů, ale žádná spotřebitelská inflace,

g) vrchol hospodářského růstu spolu s nastartováním spotřebitelské inflace,

i) pozvolné zpomalování růstu ekonomiky spolu s růstem inflace a vrcholem cen cenných papírů,

j) velký propad ekonomiky i finančních trhů.

Momentálně jsme u bodu f). Naprosto nic překvapivého. Kdo chtěl, mohl to předjímat již několik let dopředu. Přesto se některé centrální banky světa tváří poněkud vyjukaně, jako by objevily Ameriku. Zde je nutné říci, že my jenom kopírujeme globální trendy. Můžeme být v některých oblastech o pár měsíců napřed, v jiných pozadu, ale pořád jen jdeme s proudem.

I druhou otázkou zůstanu u statistik. Úřad práce ČR uvedl, že nezaměstnanost v říjnu klesla na 3,6 procenta, takže eviduje nejméně uchazečů o zaměstnání od prosince 1997. Nedostatek pracovních sil je také příčinou toho, že letos podle prognózy Hospodářské komory stoupnou průměrné mzdy nominálně o 7,4 procenta a v příštím roce o 8,6 procenta. Jak se dá na tento vývoj pohlížet i ve světle toho, že v letech 2014 až 2016 rostly mzdy jen o 2,3, poté 3,2 a nakonec 3,7 procenta?

To je druhá strana mince té výše zmíněné zvýšené inflace. Když se ekonomika přehřívá, tedy když roste rychleji, než je pro ni přirozené, projevuje se to obvykle na jedné straně velmi nízkou nezaměstnaností, na druhé straně zvýšenou inflací. A u nás je aktuálně nezaměstnanost opravdu extrémně nízká. Ještě lépe než na údajích o míře nezaměstnanosti je to vidět na číslech o počtu uchazečů o jedno volné pracovní místo. Průměrný počet uchazečů o jedno volné místo již poklesl na 1,3. To je nový rekord, nikdy se nehledala práce lépe než dnes. Před poslední velkou krizí jsme se dostali jen na 2,0. Další známka toho, jak jedeme na doraz a pálíme všechny rezervy.

Ještě v roce 2001 žily v České republice čtyři miliony mladých lidí do 29 let, od té doby jejich počet klesl o téměř tři čtvrtě milionu na 3,3 milionu osob. V komentářích zaznělo, že nám pomůžou vyšší porodnost a příliv migrantů. První možnost je vzhledem k převažujícímu životnímu stylu málo pravděpodobná, proti druhé je společnost negativně nastavena. Pokud by se politici konečně chtěli pustit do důchodové reformy, v čem by měla především spočívat?

Podle mého soudu důchodová reforma je už passé, na tu byla společnost jakž takž naladěna před pěti lety. Pak se to hrubě nepovedlo, a tak se promrhal politický kapitál. Reforma se stala již více neuskutečnitelnou, nyní už nepůjde na několik dalších desetiletí o reformu v pravém slova smyslu, ale spíš o úpravu parametrů. A snad je to tak i dobře, protože to, co se u nás plánovalo, zavánělo velkým průšvihem – myslím, že dokonce větším průšvihem, než když se nyní nic nedělá. Mezitím se důchodová reforma v podstatě tak nějak „vyřeší“ spontánně sama, protože lidé postupně pochopí, že kdo si na důchod nenaspoří sám, nic mít nebude, a tak začnou lidé během svého aktivního života akumulovat majetek – což je to nejlepší řešení důchodů.