Patříte mezi průkopníky českého internetu. A ačkoli kandidujte jako lídr společné kandidátky SZ a Pirátů, zastupuje právě zelené. Proč? Ve které oblasti se nejvíce identifikujete s politickým programem strany?

Kandidátka je společná a já jsem nezávislý kandidát, který hájí a zastupuje zájmy této koalice, tedy jak zelených, tak Pirátů. Volební pravidla ale říkají, že kandidát musí být nominován jednou stranou; zelení mě oslovili jako první, proto jsem byl jimi nominován.

Souhlasím velmi silně s hlavními myšlenkami jak Strany zelených, tak Pirátů. Jsou ostatně velice podobné, rozdíl je spíše v tom, že zelení kladou důraz na trochu jiná témata než Piráti. U Strany zelených je pro mě zásadní jejich důraz na ochranu životního prostředí (planetu máme jenom jednu), na nesmírnou důležitost kvalitního vzdělávání a sociální otázky. U Pirátů pak velice silně souhlasím s jejich důrazem na svobodu projevu, na obranu jednotlivce proti stále sílící snaze států o různé metody sledování a kontroly, na naprosto důslednou transparentnost veřejné sféry. Myslím si navíc, že nejlépe chápou trendy vývoje moderní, technologiemi ovlivněné společnosti, což je nesmírně důležité.

Proč jste se vlastně rozhodl vstoupit do politiky? Ovlivnila vaše rozhodnutí například nějaká nedávná kauza či událost?

Je to spíš postupný vývoj. Po listopadu 1989 se věnuji podnikání a vidím, jak se nesmírně, kosmicky za těch necelých třicet let zlepšila kvalita domácích podnikatelů. Ve veřejné sféře je to zlepšování ale hrozně pomalé, a v pár posledních letech mám dokonce pocit, že to chytá jakýsi zpětný směr. To mi nesmírně vadí a myslím, že by to mělo vadit všem: přece to, jak žijeme, ovlivňuje naše soukromá a pracovní sféra právě tak jako ta veřejná. A pokud toto vnímám, pak se mohu sám sebe zeptat: budu se na to nadále dívat a přemoudřele to komentovat na blogu a sociálních sítích, za což mně příznivci zatleskají, ale jinak se nestane nic – nebo zkusím taky sám něco málo změnit k lepšímu?

Jak hodnotíte zákon o hazardu, který má umožnit blokování internetových stránek s nelegálním hazardem? A má podle vás chystaná ústavní stížnost šanci na úspěch?

Záměr omezit hazard je správný, provedení naprosto špatné. Hazard je velké zlo, které nejvíc postihuje ty, kteří už jsou poblíž sociálního dna, a s chutí je tam srazí. Blokování stránek úředníkem má ale dvě obrovské chyby: jednak je tam obrovské riziko zneužití a jednak je neúčinné, zkušený hazardní hráč je snadno obejde. Je to přesně jeden z řady nenápadných krůčků, které postupně omezují svobodu vyjadřování u nás, a je to nebezpečnější, než se zdá. Lidé, kteří úporně touží po neomezené osobní moci – a že jich tu pár máme! - vědí, že když se jim podaří umlčet nesouhlasné hlasy, mají vyhráno.

Nedomníváte se, že při tak rychlém vývoji a rozvoji internetu došlo k podcenění jeho rizik, jako je například kyberkriminalita?

Částečně zřejmě ano; kdyby se architekti internetu a systémového softwaru mohli vrátit o třicet let dozadu a zkusit to znovu, udělali by leccos jinak. Ale spíš nabídnu jiný pohled: ve hře „na četníky a na zloděje“ mají vždycky zloději trošku náskok, vymyslí trik a četníci na to se zpožděním vymýšlejí prostředek. Internet má specifickou vlastnost, že se vyvíjí hrozně rychle, neustále přináší nové příležitosti – i pro zloděje, samozřejmě – a četníci tím pádem trochu nestíhají. Nemyslím si ale, že to je fatální věc, jsou zde větší hrozby než kyberzločin.

Jak byste hodnotil úroveň internetových médií? Nahradí podle vás v budoucnu současná tištěná média a televizi? 

Jsou výborná a jsou špatná internetová média, což platí právě tak i o těch tištěných. Specifikum internetu je, že se každý může stát zítra vydavatelem – médií tak vzniká a etabluje se obrovské množství a je trochu těžké se v nich zorientovat, posoudit jejich kvalitu i věrohodnost. Internet je vlastně velice zajímavý: přináší obrovskou šíři informací i úhlů pohledu, daleko větší než tradiční média, ale současně klade na čtenáře či uživatele daleko větší nároky, nutí jej studovat, hledat souvislosti, posuzovat, hodnotit, nejenom pasivně přijímat. Obávám se, že mnoho lidí tyto zvýšené nároky nezvládá (neumí nebo tomu nechce věnovat čas), odsud pak pramení buď paušální odmítání všech médií jako „lživých“, nebo naopak slepé přimknutí k jednomu názorovému proudu, kdy si člověk dobrovolně uzavře kohoutek kritického myšlení a posuzování.

Internet tradiční média postupně vytlačuje, zabírá jejich prostor. Ve zpravodajství již dávno přetlačil tištěná média, je silnější. V jiných oblastech ještě ne, ve vizuálních médiích ještě zřetelně vede tradiční televize nad internetovými stanicemi. Myslím, že trochu na kahánku mají noviny, tedy deníky, které možná časem zmizí úplně; naopak se až překvapivě daří lehčím žánrům časopisů, některé dokonce rostou a objevují se stále nové.

Dočkáme se podle vás v dohledné době možnosti volit přes internet, jako je tomu již dnes v Estonsku? Byl byste pro?

Samozřejmě bych byl pro. Internetové hlasování by mělo být zavedeno, ovšem nikoli jako jediná možnost – to by část voličů, zejména seniory, zcela vyřadilo z práva volit, a to pochopitelně není přijatelné.

Zpět ale k volbám. Mezi priority koalice patří zejména otevřený a transparentní kraj. Kvalitní územní plánování se zapojením obcí a veřejnosti. Zdravou krajinu a moderní a šetrné zemědělství. Kvalitní a dostupné vzdělávání. Kvalitní sociální péči. Když ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

Transparentnost chápu jako naprosto nutnou, základní a samozřejmou věc. Kraj – obecně jakákoli samospráva – musí neustále, každý den, každou minutu, z každého jednání, z každé schůze, z každé vynaložené koruny „skládat účty“ voličům. Sdělovat přesně a podrobně, co udělali a proč to udělali, s jakým cílem, aby to bylo možné v budoucnu ověřit a vyhodnotit. Tak jako šéf firmy skládá účty svým akcionářům, musí samospráva skládat účty svým „akcionářům“, kterými jsou občané. S tímto stojí a padá demokracie.

Všimněte si třeba, jak se transparentnost promítá do našich dalších zásadních témat. Proč jihomoravské hejtmanství tak fatálně selhalo v územním plánu? Protože jej s nikým nekonzultovalo, upekli jej někde v kancelářích hejtmanství, a když s ním vyšli ven, poukázali starostové dotčených obcí, že takový plán porušuje zákon; pokud by jej tvořili a konzultovali transparentně, tedy otevřeně, nestalo by se to. Proč jsou nedostatky ve školství? Protože chybí veřejná kontrola – tedy opět transparentnost.

Chápu, že lidé ve veřejných funkcích či zacházející s veřejnými prostředky se nechtějí nechat moc kontrolovat, notabene před tváří veřejnosti, že je jim to nepříjemné a brání se, protože na to nejsou zvyklí. Tomu velmi dobře rozumím. Ale jinak to nejde.