Když jsem se vás minule ptala, kdo z kandidátů na předsedu ČSSD by byl nejvhodnější, řekl jste mi: „Nechci jim příliš radit, ale řeknu tolik, že když se ČSSD dostala do takové deprese, tak někdo, kdo bude představovat výrazně jinou politiku než ti, kteří stranu vlastně do této deprese přivedli.“ Je Jan Hamáček tím jiným, kdo vyvede sociální demokraty z deprese? 

Já Jana Hamáčka moc neznám. Myslím si, že jít jaksi prvotně do jedné z nejvyšších funkcí, ve které doposud byl, velmi záhy – Hamáček je relativně mladý člověk – není dobrá průprava na výkonnou funkci, protože předseda Parlamentu musí především dbát na to, aby všechny procedury byly v pořádku. A pak hledá konsenzus, i kdyby to stát mělo přijít na jakékoliv peníze. To nakonec vidíme, když se svolávají nesmyslné schůze, aby se vyhovělo procedurálním, demokratickým požadavkům. Skutečně to někdy není věcná diskuse, ale jenom manévrovací, zdržovací taktika, o které se říká, že patří do demokracie, ale pro výkonnou funkci, a zvlášť ministerskou, je tento přístup velkým hendikepem. Politici pak totiž stále hledají jen konsenzus, ale nikoliv to, aby dálnice byla postavena. Mám-li použít tento příměr s dálnicí, tak hledat konsenzus s lidmi, kteří chtějí zdržet výstavbu za každou cenu, je téměř nemožné, anebo jde o záležitost, která zdrží projekt o desítky let. Nicméně cílem je postavit dálnici a k tomu jsou potřeba jiné možnosti než dominantní hledání konsenzu. Tím jsem chtěl říct, že bych si přál, aby se z toho dokázal vymanit, a to jako předseda bude muset. Pokud to nedokáže, tak se mu nepodaří zvýraznit stranu ČSSD, protože hledání konsenzu je mnohdy další důsledek k upadnutí do šedi, která mezi stranami panuje teď.

Andrej Babiš opět prioritně vyjednává s ČSSD. Jenže sociální demokracie si řekla o pět resortů, které jí evidentně ANO nedá, a pak je ve hře vnitrostranické referendum ČSSD. Jak vidíte vyjednávání o vládě? A co hrozba předčasných voleb, i když Babiš tvrdí, že je nechce? Jak by asi dopadly?

Začnu druhou částí, tedy hrozbou předčasných voleb. Protože drtivá většina stran v Parlamentu by se do něj nedostala, což dobře vědí, je pro ně lepší uchýlit se k pokřikům. Avšak ve chvíli, kdy by došlo na třetí pokus, dává pověření předseda Sněmovny, což je nominant za hnutí ANO Radek Vondráček, a ten by třetí pokus dal Andreji Babišovi. Kdyby Zeman řekl, že po třetím pokusu rozpustí Parlament a budou předčasné volby, tak jsem přesvědčen, že by to schválili takzvaně nohama, tedy vyběhnout ze sálu, aby si Babiš důvěru prohlasoval téměř sám. Jsem přesvědčen, že takhle by to dopadlo a že předčasné volby v zásadě nikdo nechce. Možná kromě Andreje Babiše.

To je i má další otázka. Chce Babiš předčasné volby, i když tvrdí, že nikoliv? Jde mu jen o taktiku, aby nepadly na jeho hlavu?

Podle průzkumů by získal ještě více procent než předtím, takže on ty volby chce, ale současně dobře ví, že všichni, kdo chtěli a vyvolali předčasné volby, je i prohráli. Na jednu stranu Babiš říká, že je nechce, ale to je v politice bohužel celkem normální strategie, ale zároveň ví, že by dobře dopadl, takže pro něj jde o určité východisko z dnešní situace. To se tak dělá. Nepovažuji to za správné, a přesto to všechno jediný člověk, jediná parlamentní strana, která by volby přivítala, je ANO. Žádná jiná strana volby nechce, takže si myslím, že vláda s důvěrou bude a poslanci před hlasováním odejdou ze sálu, kde zůstane Andrej Babiš s ANO a důvěru schválí.

Studenti demonstrovali ve výstražných stávkách po celé republice. Rozběhla se diskuse na téma, zda politika patří do škol. Měli bychom studenty obdivovat za to, že se dokážou postavit za demokracii, nebo je pro vás lepší reakce: reminiscence si s prominutím strčte za klobouk, jak říká Václav Klaus mladší?

Já si myslím, že politika do škol nepatří, ale studentům politika patří. Ve školách by neměli, řekněme, ředitelé a profesoři někam zavlékat děti svým politickým názorem. Škola by měla být otevřeným prostředím pro to, aby připravovala mladé lidi, učila je vnímat své okolí, aby uměli rozlišovat věci. Ale neměla by přímo nabádat k nějaké politické straně. Tak já vnímám školu, na její půdě by se to odehrávat nemělo a podobné protesty tohoto typu by neměly být organizovány od ředitelů či profesorů. Druhá věc je, když jde o autentický výraz studentů a žáků, proč ne, to je v pořádku. Co se týká jejich cílů nebo návrhů, mohou je sdělovat, i když se já třeba nemusím ztotožnit s tím, jak aktivity pojímají. Určitě je třeba bojovat za zachování ústavních principů a sluší se to. Je fajn, když studenti právnické fakulty velmi relevantně takový protest udělají. S čím já nesouhlasím a co je v dobré společnosti správně řízené s důvěrou v instituce, je požadavek, aby obviněná osoba nebyla ve vládě. My však v tak dobré společnosti nežijeme, což studenti nevědí. Já jsem to zažil na vlastní kůži a mohu to dokumentovat. Jsem jeden z mála, ne-li jediný, kdo se po smyšleném obvinění vrátil do politiky, ale to studenti nevědí. Může jít o nástroj a bohužel u nás jde o jeden z nástrojů, jak odstranit konkurenta z politiky přes policii, protože si někoho zaplatím. To je jen jiný druh korupce. Z těchto důvodů s tím požadavkem nejsem ztotožněn.

Jak tedy vnímáte snahy o odvolání Michala Murína z čela Generální inspekce bezpečnostních sborů? 

Určitě Andrej Babiš má velký hendikep, a právě ti, kteří chtěli, aby mu bylo sděleno obvinění před volbami a tak dále – mu právě tím obviněním přivázali ohromnou kouli na nohu. Některé kroky potřebné k nastavení správných procesů, tedy aby policie byla nestranná a pracovala pro spravedlnost nestranně, musejí být spuštěny a nastartovány. Bez nich, a řekněme morální očisty a kultury od zkorumpovaných soudců, policistů, státních zástupců, to má Andrej Babiš těžké. Skoro nikdo mu nebude věřit, že to dělá pro napravení situace, ale proto, aby sám sebe ochránil. Z toho důvodu je to velmi těžké. Případ Murín tolik neznám, abych se mohl fundovaně a jednoznačně vyjádřit, zda je jeho odvolání správné, nebo špatné.