Jak vidíte nejbližší perpektivu vztahů USA a Ruské federace? Budou rozhovory o odzbrojení?

Třebaže ve chvíli, kdy spolu hovoříme, nejsou americké prezidentské volby ještě plně rozhodnuty, dá se předpokládat, že jejich vítězem se stane Joe Biden. Ale na jejich konečné výsledky si budeme muset ještě chvíli počkat a je otázkou, kdy americký Kongres bude moci jednoznačně prohlásit vítěze, jak to předpokládají americké zvyklosti. Problém spočívá především v tom, že současný prezident Donald Trump hodlá napadnout jejich výsledky všude tam, kde neuspěl. Bude žádat přepočítání hlasů, a než se tak stane, uběhne v největší americké řece Mississippi hodně vody, vždyť ústavní soud musí dát nejdříve souhlas s jejich přepočítáním. Tak budou všichni mít co dělat, aby to stihli do hlasování volitelů a poté do 20. ledna, kdy má dojít k inauguraci prezidenta a tedy k slavnostnímu předání klíčů od Bílého domu.

Ve skutečnosti se nepředávají klíče, ale osmnáctikilogramový jaderný kufřík a příslušný kód k jeho otevření. Prezident se ovšem s kufříkem netahá, je pět důstojníků námořní pěchoty, kteří se střídají v jeho nošení a ten, který ho právě drží, má ho připoutaný k ruce, většinou levé, protože Američané jsou převážně leváci. A od prezidenta se nesmí vzdálit ani v době, kdy ten spí. Je to stejný kufřík, jaký se nachází v blízkosti i ruského prezidenta, třebaže ten je o šest kilogramů těžší. Byl totiž pořízen za éry Leonida Brežněva, a protože ten byl už chatrnějšího zdraví a paměti, je poněkud složitější. To je však v dané chvíli v podstatě vše, co lze říci o nově zvoleném americkém prezidentovi a jeho vztahu k Rusku. Toto téma totiž vůbec nebylo středem pozornosti během volební kampaně, a proto je obtížné odhadnout, kdy se oba muži setkají, a ještě obtížnější, kdy se znovu nastolí problém jaderného odzbrojení.

Avšak není bez zajímavosti, že právě v těchto dnech byly odtajněny dokumenty uložené v Clintonově knihovně, o dosud neznámých rozhovorech, které se uskutečnily mezi ním a ruskými prezidenty Jelcinem a Putinem. Clinton se totiž poprvé setkal s Putinem v září 1999 v novozélandském Aucklandu, kde se uskutečnila konference o hospodářské spolupráci asijských států. Krátce předtím Jelcin zatelefonoval Clintonovi, aby mu oznámil, že chce Putina učinit ruským premiérem, aby ho lidé lépe poznali a poté ho mohli zvolit prezidentem – volby se měly uskutečnit až v červenci 2000. Jelcin už předtím během čtrnácti měsíců vystřídal v čele vlády čtyři premiéry a Putin také neměl prosedět v tomto úřadě delší dobu, než do Nového roku. Jelcin to podle dokumentů řekl Clintonovi zcela jednoznačně: „Putinovi jsem dal tři měsíce, aby se připravil na prezidentský úřad a lidé se s ním seznámili, a jsem si jist, že bude zvolen.“

Jelcinovy předpoklady, které sdělil americkému prezidentovi dříve než vlastnímu lidu, se naplnily: Putin jako premiér úspěšně zasáhl proti čečenské invazi do Dagestánu. Jeho popularita se zvýšila z 35 procent v srpnu na 65 procent v říjnu, kdy proběhla tato čečenská válka. Je zajímavé, že oba – Clinton a Putin – se setkali ještě jednou, v listopadu v norském Oslo. Clinton měl k Jelcinovi jediný požadavek ohledně nového ruského prezidenta: aby byl zvolen, nikoliv jmenován. Ale i od toho ustoupil, když se Jelcin z řady důvodů rozhodl na Silvestra abdikovat a ihned jmenovat svého nástupce. Řádné volby se však uskutečnily nikoliv až v červenci, jak se původně předpokládalo, ale už v nejkratší možné době, v březnu. Připomeňme si, že Putinovým možným protikandidátem byl tehdy bývalý premiér Primakov, který se sice spojil s moskevským starostou Jurijem Lužkovem při prosincových volbách do státní dumy, ale získali jen 12 procent hlasů – Putinovo Jednotné Rusko mělo dvojnásobek.

Proč připomínám tuto historii, dosud uloženou v tajném americkém archívu? Protože zcela výmluvně vypovídá, jak v zákulisí jsou provázány rusko-americké vztahy. A třebaže to vždy převážně závisí na osobnostech, jež jsou ve funkci, přece jen se nemění tak rychle, jak se mění politici, či jak si sami převlékají kabáty.