Sledoval jste události, které se staly v souvislosti s návštěvou dalajlámy v České republice a které mají dozvuky ještě dnes, když prezident Miloš Zeman nevyloučil, že požádá o odvolání ministra kultury Daniela Hermana?

Samozřejmě jsem to sledoval. Řada lidí se k tomu vyjádřila, já nemám žádný originálnější názor než ti, kteří jednání pana prezidenta Zemana odsoudili. To se dostalo až do komických rozměrů. Takže akceptuji to, co bylo v této souvislosti řečeno jinými.

Existuje i druhá skupina lidí, kteří podsouvají ministru Hermanovi, a dokonce panu Bradymu, snahu diskreditovat prezidenta Miloše Zemana. Tvrdí, že je to útok na hlavu státu.

To je přece naprostá blbost. Já jsem měl na mysli ty, kteří odsoudili jednání prezidenta v souvislosti s udělováním a neudělováním vyznamenání. Nevím, do jaké míry se to dotýká společnosti. Byla by škoda, kdyby to byla jen taková pražská záležitost, jak říká pan prezident „záležitost pražské kavárny“. Bylo by potřeba, aby to trochu probudilo i venkov.

Rozumíte tomu, že po těch mnoha vyjádřeních a vysvětlování ze strany ministra kultury Daniela Hermana, prezidentem nevyznamenané oběti holocaustu Jiřího Bradyho, prezidenta, jeho mluvčího a pana Forejta, může někdo tápat, na čí straně je pravda?

Nechápu, že někdo může věřit Pražskému hradu. Pan Brady, který žije mimo naši republiku, si nemá důvod vymýšlet.

Jádrem sporu bylo setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou na Ministerstvu kultury, protože se to nelíbí představitelům Čínské lidové republiky, s kterou jsme uzavřeli strategické partnerství. Ostatně, že se jim to nelíbí, potvrdily jejich reakce, například návštěva velvyslankyně Číny na Pražském hradě hned po přijetí dalajlámy ministrem nebo odmítnutí cesty ministra zemědělství Mariana Jurečky do Číny. Může nám někdo z jiné země diktovat, koho a kde může přijmout český ministr a s kým se sejdou senátoři? Zvláště když jde o nositele Nobelovy ceny míru, uznávaného ve světě?

Myslím, že nejlépe to vyjádřil Petr Pithart, když vyzval, abychom si slíbili, že nebudeme obchodovatelnou položkou. Za nějaký obchod se nedají zakrývat základní lidská práva. Je to vlastně popření politiky Václava Havla.

Pod prohlášením, že Česká republika nemění svoji politiku vůči Číně, se podepsali čtyři nejvyšší ústavní činitelé. Prezident a spolu s ním i premiér a předsedové obou parlamentních komor. Myslíte, že toto prohlášení, které někdo nazývá servilním, devótním, podlézavým nebo dokonce ostudným, bylo adekvátní situaci, tedy přijetí dalajlámy ministrem a senátory?

Samozřejmě, že to není adekvátní. Já to ani nedokážu pochopit. To souvisí i se suverenitou našeho státu a je to prostě kapitulace, která se dá srovnat s kapitulací československého prezidenta Háchy v Mnichově. To je popření toho nejzásadnějšího. A v Číně ještě na toto prohlášení řeknou, že po těchto slovech mají následovat činy, aby rozhodovali o našich zahraničněpolitických záležitostech. Jsem z toho naprosto šokovaný. To je to nejhorší, co se v naší zahraniční politice po Listopadu 1989 stalo. Celá ta záležitost je pro mne jako pro právníka a historika bezprecedentní.

Stalo se někdy něco podobného v naší novodobé historii kromě kapitulace v Mnichově?

Něco podobného se stalo ještě v roce 1968, když se kapitulovalo v Moskvě. Bylo to pod velkým nátlakem, ale tady taky nějaký tlak musel být.

Podle exministra zahraničních věcí Cyrila Svobody Čína zkouší, kam až může zajít, a my tlaku ustupujeme. Kritizoval, že když čínská strana na poslední chvíli zrušila návštěvu českého ministra zemědělství Mariana Jurečky, poslal tam ministr místo sebe svého náměstka, místo toho, aby prostě prohlásil, že přijede, až se najde vhodný termín. Souhlasíte s tímto názorem?

Určitě.

Nemůže se stát, že když budeme stále tlaku ze strany Číny ustupovat – teď například prezident navrhl premiérovi, aby odvolal ministra kultury Daniela Hermana, což si nejspíš přejí čínští komunisté –, bude se ten tlak velmoci postupně stupňovat?

Samozřejmě, že to není vyloučeno při té pročínské politice, která se teď vede.

Je ale současná politická garnitura vůbec schopna tlaku této velmoci vzdorovat?

Myslím, že toho není schopna. Ale otázka je, jaká bude ta příští garnitura, když pravice je v troskách.

Jak si jednání nejvyšších ústavních činitelů vysvětlujete? Zatím žádné velké investice k nám z Číny nepřicházejí. Je možné, že se to časem zlepší, ale není za tím něco jiného? Komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček prohlásil, že podle jeho zdrojů jsou důvodem sponzorské peníze nejen na prezidentskou kampaň, ale i na kampaň sociálních demokratů, kteří se potýkají s velkým dluhem kvůli sporu s advokátem Altnerem za jeho pomoc při navrácení Lidového domu. Není za tím tedy něco jiného než obchod?

Je to možné, dokonce pravděpodobné. Příklon k Číně i to, co se dělo při čínské státní návštěvě s demonstranty, jsou pro mne nepochopitelné a musí za tím být jiný zájem než je ten obchodní, který se zatím nijak zvlášť neprojevil.

Má smysl strategické partnerství s takovou velmocí, navíc komunistickou? Je naděje, že tak obrovská země s námi bude jednat jako rovný s rovným?

Strategické partnerství takových dvou zemí, navíc s odlišným politickým zřízením, podle mne nemůže fungovat na úrovni rovnocenných partnerů. To by se u nás musel úplně změnit režim.

Jak jste vnímal výrok ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, který srovnal schůzku s dalajlámou se setkáním s Henleinem? Později se za to omluvil.

Je to něco strašného. Omluvil se, ale ta pachuť tady zůstala. Jak to mohl říci o nositeli Nobelovy ceny míru a srovnat ho s Konrádem Henleinem. To je neuvěřitelné. Podle mého názoru je to na rezignaci, i když se omluvil.

Jednání prezidenta i ústavních činitelů vyvolalo bouři protestů ve společnosti. Překvapilo vás, že se lidé v tak obrovském počtu sešli v den státního svátku 28. října na Staroměstském náměstí?

To mě hrozně překvapilo a byl jsem hlavně rád, že tam bylo tolik mladých lidí. Možná se do jisté míry bude opakovat Listopad 89. Samozřejmě jiným způsobem, v jiné formě, ale mám pocit, že to lidi probudilo.

Velkou pozornost také vyvolal také pořad Show Jana Krause s ministrem kultury a panem Jiřím Bradym kvůli tomu, že byl na poslední chvíli nahrazen starším pořadem, a až po velké bouři v médiích byl odvysílán až druhý den. Jak to na vás působilo?

V tom vidím počátek nějaké cenzury. Jsou to věci, které mi začínají připomínat tu dobu před Listopadem 89.

Není zvláštní, že to spousta lidí nevidí? Vždyť to není první věc, jsou postupně přijímány zákony omezující svobodu.

Ano, vidíme to už delší dobu. Ale lidská paměť je strašně krátká. To je znát i na tom, že komunistická strana je v průzkumech veřejného mínění druhou nejsilnější stranou. Co bychom tedy chtěli?

Doufáte, že se tedy národ probudí?

Myslím, že by to mohl být počátek nějakého probuzení. Není to ještě konec, ale začátek konce.