Co vám dalo a vzalo deset let v Evropském parlamentu?

Považuji to za unikátní zkušenost. Těch deset let jsem viděl evropskou integraci hodně z blízka a zevnitř. Těch deset let bylo obrovskou změnou pro členské země EU. Byla to obrovská škola a považuji to za velmi cenné.

Když se ohlédnete, šlo se zhruba 20 českými europoslanci nějak zásadně hájit a prosadit české národní zájmy? Nevypovídá nízká účast českých voličů i o tom, že si uvědomili, že tam jejich zástupci stejně nic moc prosadit nemohou?

Těch deset let mě tam mimo jiné přesvědčilo o tom, že vážná politika, reálná politika, souboj o prosazení zájmů, se děje úplně někde jinde než v Evropském parlamentu. To se děje na Evropské radě mezi lídry členských států či na radách EU, tedy radách ministrů členských států. Tam se prosazují reálné zájmy. Evropský parlament je pouze fíkový list, který má EU dát punc demokratické formy. Ale fakticky má Evropský parlament minimum pravomocí na to, aby cokoli ze zásadních zájmů mohl ovlivnit. Lze si hrát, že tam budu takzvaně obhajovat třeba zájmy spotřebitele, ale ta velká hra a velké zásadní rozhodování o budoucnosti EU-27 probíhá jinde. Všichni, kdo nyní přichází do europarlamentu a myslí si, jak to všechno změní, tak se velice brzy hořce přesvědčí, že to je možné jen velmi okrajově, pokud vůbec.

Tak on Evropský parlament z hlediska toho, že neexistuje jeden evropský démos, jeden evropský lid, tak nemá demokratickou legitimitu...

Evropský parlament je umělé shromáždění lidí z různých částí EU. A protože jsou z různých částí EU – z různých zemí, mají různé zájmy. Tam kde neexistuje jedno veřejné mínění se společnými tématy, nelze hovořit ani o jednotném zájmu či vůli lidu. Neexistuje jeden evropský lid – démos, jeden evropský politický národ, neexistuje jedno evropské veřejné mínění. Jednotné veřejné mínění může být v České republice a může se shodnout na tom, zda zvýšit, či snížit daně, zda tu mít americký radar, či ne. Přestože mohou být různé názory, lze se k jednotnému národnímu veřejnému mínění dobrat. Jednotné veřejné mínění, které by pokrývalo zájmy švédské, německé, řecké či britské prostě neexistuje.