Podle vaší reakce na Facebooku vás pořádně rozzlobil turecký velvyslanec v Praze Ahmet Bigali, který označil za trestné vystoupení advokátky Kláry Samkové na semináři „Máme se bát islámu“? Co především vás naštvalo?
To, když někdo dopředu říká, že by se mělo něco potrestat. To je snad na rozhodnutí nezávislého soudu. A pokud jde o vyřčení nějakého názoru, jakkoli radikálního, tam bych byl ještě dvakrát opatrnější, a to zrovna od představitele země, která sama příliš svobodu slova, pluralitu a demokracii nedodržuje. Navíc u nás jsme na svobodu slova obzvláště citliví, neb si vzpomeneme na období před rokem 1989.
Vám ta slova Kláry Samkové přišla trefná, nebo dokonce vhodná?
Já bych to řekl určitě jinak, ale každý má právo vyjádřit svůj postoj. Navíc je třeba si uvědomit, že tu nemluvíme o islámu jako o náboženství, nýbrž o tzv. politickém islámu. Islám sám sebe definuje jako vlastně všechno, neodděluje víru od civilního života, náboženství od státní moci. V kontextu tak podle mě nešlo o kritiku samotného náboženství, jak to vnímá velvyslanec. Každopádně zavírat za názor, tak tím bychom se vrátili o třicet let zpět.
Ahmet Bigali a další představitelé tureckého velvyslanectví prý byli slovy Kláry Samkové šokováni a znechuceni. Není to dáno i tím, že jinak chodí politici při vyjádření k tzv. politickému islámu většinou po špičkách?
Pro mě je vždy podstatný kontext. A zde šlo o konferenci, kde předpokládám, že se říkaly různé názory. To je jaksi očekávatelné, má-li taková konference mít smysl. Pokud budeme dopředu říkat, že ten či onen názor nesmí zaznívat veřejně, pak svobodě slova zvoní umíráček. To, že všichni kolem toho chodí po špičkách, souvisí s politickou pseudokorektností, která se v Evropě šíří jako mor. V momentě, kdy má někdo jiný názor, než je ten mainstreamový, míněno mainstreamový z hlediska těch, kteří sami sebe definují jako elitu, tak je tento názor – který ale zastává většina lidí – nějak dehonestován.
Souvisí to s nálepkováním, jak jste o něm mluvil v předchozích rozhovorech?
Ano, ale i to má svůj vývoj. Ve čtvrtek jsem z pořadu Události, komentáře České televize vyrozuměl, že samotné nálepkování nositele jiného názoru už nestačí. Dnes už totiž označení, že je někdo xenofob nebo rasista, nevadí, protože lidé chápou, že ten pojem je zcela vyprázdněn a inflačně používán. Takže kdo nesouhlasí, je nesnášenlivý, kdo varuje nebo se obává, je xenofobní. Lidé si už zavedli v hlavě takový slovník. Takže jsme se posunuli dál.
Kam? K čemu silnějšímu tedy podle vás politici sahají, aby přesvědčili veřejnost o své pravdě?
Přichází nová taktika, že když má někdo jiné stanovisko, než je to jediné správné, tak tyto myšlenky šíří na sociálních sítích a na webech lidé napojení na Rusko. V překladu – jsme blbci, kteří papouškují názory Ruska. Ne že by se někdo zamyslel, oponoval, argumentoval. Proč? Tady nejde o diskusi, ale o monolog, který se vydává za dialog. Podle některých politiků a novinářů, kdo má jiný názor, než je ten „sluníčkový“, tak nejde o jeho autentický názor, ale někdo – zřejmě z Ruska – mu vymyl mozek. A protože „papouškovat“ názor z Ruska není zrovna u nás in, je tato taktika úspěšná. Přitom stačí, aby si každý, kdo trochu cestuje, udělal obrázek sám. Jak to vypadalo před deseti či dvaceti lety v Paříži, Londýně a jak to tam vypadá dnes.
Ministerstvo zahraničí na výroky právničky Samkové na semináři reagovalo prohlášením, že podobné srovnávání islámu s totalitními režimy pokládá za nepřijatelné, a vyzvalo k mezináboženskému dialogu. Není při pohledu na islám a z něho plynoucí postoj k těm, kteří ho nevyznávají, taková reakce z kategorie zmiňované pseudokorektnosti?
Byl jsem na pár přednáškách ohledně islámu, abych se dozvěděl něco o historii i současnosti, a vyplývá mi z toho, že ta strategie se po staletí vůbec nemění. Islám se považuje za univerzální a dokonalý. Univerzální v tom, že se má šířit všude tam, kam přijde muslim. Když takový člověk někam přijde, tak se nemá přizpůsobovat on, ale naopak se snaží, aby se okolí přizpůsobilo jemu. To tam historicky bylo vždy. No a když se považuje za dokonalý, není na něm co zlepšovat. Tečka. Problém pak nastává v tom, že i ty radikální formy prostě mají nezanedbatelnou podporu mezi obyčejnými muslimy. Nezaregistroval jsem nějakou větší sebereflexi a manifestace muslimů proti terorismu. O právu šaría ani nemluvě.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník